Vánoce považujeme za svátky klidu a míru. Místo času rodinné pohody, relaxu a rozjímání se však v poslední době přeměnily ve svátky plné stresu, shonu, nakupování, úklidu a v neposlední řadě obžerství. Zvláštní je, že většina z nás si to uvědomuje, většina z nás to tak nechce, ale jen málokdo je schopen s tím něco udělat. Znám mnoho lidí (převážně žen), kteří od konce října touží po tom, aby už bylo po Vánocích. 

Pokud nechceme 25. prosince padnout únavou a využít celé Vánoce k léčení, doporučuji zachovat klid a v rámci předvánoční přípravy popřemýšlet, které zažité zvyky a tradice a v jaké podobě chceme zachovat. Co konkrétně je pro nás nezbytné, co se dá vyřešit šalamounsky a co lze transformovat do nové podoby zvyků. Chápu, že odbourat dárky v rodině s malými dětmi asi není reálné. Přesto jsou jistě lidé (jak dospělí, tak i dospívající), kteří vědí, že vše, co chtějí a potřebují, si sami již koupili nebo snadno sami koupí a není nutné to balit do hávu vánočních dárků, lesklých papírů a mašlí. Stejně tak lze poměrně snadno odbourat i velký předvánoční úklid. Většina z nás průběžně uklízí, takže když se nevygruntuje v listopadu, byt to snadno přežije. Přiznejme si, že část rodiny si nastalé změny ani nevšimne. Pokud nejsme v tomto směru příliš pokrokové/pokrokoví a neprovedený úklid by nám přece jen scházel k psychické pohodě, pak je možné objednat firmu, která předvánoční úklid zvládne za nás v jednom dni (jen pozor, je nutné ho objednávat s výrazným časovým předstihem). Je-li to pro nás důležité, můžeme si ponechat kulinářské zvyky, případně pečení cukroví, pokud nás to baví. Ale nemusíme, záleží jen na nás. I vánoční vaření lze uchopit zdravěji nebo střídměji, než je obvyklé, o tom však více ve zvláštním článku.

Pokud bych si mohla přát něco pro nás všechny, nejen pro pacienty s dyslipidemií, arteriální hypertenzí či s diabetem, pak bych si přála, abychom o Vánocích sami sobě darovali nějaký neobvyklý relax, například masáž, kosmetiku nebo zážitek, třeba divadelní představení nebo koncert v kostele. Stejně tak bychom si mohli/měli mezi smrští televizních pořadů (které, ruku na srdce, všichni vidíme posté a známe slovo od slova) udělat každý den čas i na nějaký ten pohyb. Nemusí to nutně být nejvyšší level power jógy (obzvláště pokud jsme ji nikdy dříve necvičili), ale jistě můžeme vyrazit na vycházku krásnou zimní krajinou, do bazénu a sauny s partnerem nebo přáteli nebo si třeba ve městě zajít někam, kam už jsme se dlouho chystali. Vyzkoušet si třeba nějaký méně běžný sport, např. lézt na stěnu, bruslit na stadionu atd. V tomto směru je naprosto skvělou akcí pražský Týden sportu zdarma a různé podobné bohulibé akce pořádané i jinými městy.

Vánoční svátky, jako výjimečné období v roce, můžeme také využít k zahájení odvykání kouření. Většina kuřáků kouří pravidelně v běžném životě hlavně v pracovním kolektivu a při stresovém zatížení. Proto je velkou výhodou, pokud z tohoto kolotoče na deset dní „vypadneme“ a můžeme se soustředit na sebe, na své cíle. Pokud bychom do toho chtěli vstoupit na sto procent, doporučuji naplánovat si odvykání předem, třeba i s pomocí Centra pro léčbu závislosti na tabáku, ev. s přípravou nikotinových náhrad, či dokonce léčby, která je v těchto centrech dostupná.

Většina z nás (včetně mě osobně) nepovažuje vánoční období za vhodné pro hubnutí. Pokud máme takové myšlenky, že bychom ale měli, případně že se zase po Vánocích budeme obávat stoupnout na váhu, pak je dobré na to nezapomínat a škody na postavě (a zároveň na zdraví) se snažit alespoň minimalizovat. Je možné si před Vánoci trochu „předhubnout“ a získat tak nad hmotností malý náskok. Většině z nás by to bylo pak i líto přibrat, takže není vyloučeno, že naše disciplína o Vánocích bude tím pádem trochu lepší. Nebo si lze o Vánocích dopřát všechno, co máme rádi a co obvykle jíme, jen se můžeme snažit dopřávat si toho menší množství. Jsou i možnosti, jak napéct a navařit pro celou rodinu zdravější varianty obvyklých tradičních jídel, cukroví či specialit. Je však třeba počítat i s tím, že zbytek rodiny nás za to nepochválí. :D

MUDr. Martina Vaclová, Ph.D.