Robert, 51 let

Cukrovka mu byla diagnostikována v 21 letech, po návratu z vojny. V té době se mu na kostrči objevil píštěl, který mu měl být operativně odstraněn. Součástí předoperačního vyšetření byla i tzv. glykemická křivka, tj. zjištění hladiny cukru v krvi. A tady na Roberta čekalo nepříjemné překvapení: lékaři zjistili, že jeho hladina cukru mnohonásobně převyšuje horní hranici.

Robert do té doby neměl (nebo aspoň nevnímal) žádné příznaky cukrovky: jak sám říká, bylo to těsně po revoluci, osvěta prakticky neexistovala – v té době to byla „mladá“ nemoc. Když se teď Robert zamyslí zpětně, nějaké příznaky přeci jenom měl – svědila ho kůže a často byl přespříliš unaven: po práci si většinou musel jít lehnout, místo aby šel s vrstevníky třeba na pivo. Často také pociťoval žízeň, která cukrovku provází, ale byl povoláním kuchař a v horkém provozu kuchyně žízeň považoval za běžnou věc.

Cukrovka nejdřív nebolela, ale pak…

Poté, co mu nemoc byla zjištěna, se tedy začal léčit. Jenže cukrovka nebolí, Robert byl mladý, a tak ze začátku příliš nedbal na předepsaná doporučení, nechodil na pravidelné kontroly, jen si vždy zašel pro inzulín. Ani ten však nebral tak, jak by měl. Když si po pár letech uvědomil, že asi opravdu nebude něco v pořádku, už ho začaly pálit nohy a nastoupil počátek neuropatie (nezánětlivého onemocnění nervů). V té době ještě pracoval, a to i 16 hodin denně, na kontroly si většinou čas neudělal, ale alespoň se důsledně snažil brát předepsaný inzulín, který si již musel píchat třikrát denně. Zároveň ho začaly zlobit oči. Oční lékařka však žádnou závadu neshledala, a tak byl Robert po nějaké době poslán do nemocnice, kde mu vyšetřili oční pozadí a zjistili, že stačilo pár týdnů a přišel by vinou cukrovky o zrak; musel tedy ihned podstoupit laserovou operaci. Nakonec se přidalo i onemocnění ledvin: při běžné kontrole na diabetologii zjistili jejich nedostatečnou funkci a odeslali Roberta na specializované pracoviště. Měl problémy s močením, nejprve užíval léky. Jenže jeho zdravotní stav došel do fáze, kdy už potřeboval nejen čistit krev, což jeho vlastní ledviny nezvládaly, ale téměř nemočil. Začal hodně přibývat na váze, protože tekutiny, které během dne do těla dostal, nevyloučil močením. Dialýzou mu kromě čištění krve odvedli i nahromaděnou moč z těla. Na váze ubral 65 kilo...

Změnil se mu celý život

Nemoc Roberta velmi omezuje: v současné době má celkem 31 diagnóz a již i tak přísný diabetický jídelníček se pro něj stal ještě komplikovanějším. Pokud je na dialýze, jsou stravovací omezení velká. Pacienti nesmějí například zeleninu, ovoce v čerstvém ani sušeném stavu. Nejhorší jsou peckoviny – Robert po jedné své dietní chybě, kdy snědl necelé půlkilo třešní, zkolaboval (peckoviny totiž obsahují velké množství draslíku, který z těla odbourávají ledviny). Robert najednou přestával cítit nohy i ruce, upadal do bezvědomí; po okamžitém převozu do nemocnice a napojení na dialýzu se mu udělalo dobře.

Na druhou stranu Robert potřebuje hodně bílkovin k podpoře hojení, které je pro něj důležité: před osmi lety totiž prodělal amputaci nohy z důvodu nekrózy tkáně, kterou způsobila právě cukrovka, a před třemi lety mu byly amputovány ještě prsty a chodidla na druhé noze. Bílkoviny v jídelníčku doplňuje zejména prostřednictvím mořských plodů a steaků. Musí také pravidelně docházet na podiatrii, kde mu kontrolují nohy a neuropatii (necitlivost nohou), která cukrovku velmi často provází. K amputaci nohy došlo po gangréně, která se mu do nohy dostala formou infekce z kamínku, který necítil v botě právě vlivem neuropatie.

Jak nemoc postupovala a přidávaly se další, musel Robert před deseti lety skončit s prací kuchaře. Nyní je v invalidním důchodu, na dialýzu dochází třikrát týdně a vinou dalších nemocí, jako je třeba onemocnění srdce, musel veškeré své dřívější aktivity významně omezit. Pohybuje se na invalidním vozíku, vždy ale k sobě potřebuje asistenci zdravého člověka, nejčastěji maminky. Bydlí sám v domě s pečovatelskou službou.

Svůj boj nevzdává

Nyní už mnoho let dodržuje předepsanou léčbu tak, jak má. Toho, že se v mládí bral léčbu na lehkou váhu, nyní lituje. „To víte, mládí už je takové a cukrovka nebolí. Někteří lidé zjistí, že mají cukrovku třeba už 15 let. Příznaky, jako je únava nebo žízeň, připisují třeba svému náročnému povolání – jako kdysi já. Při oznámení diagnózy si vůbec nedovedete představit, jak závažné onemocnění to je a co všechno s k němu může přidružit,“ říká Robert.

Přesto všechno Robert oplývá velkým životním optimismem a energii do žil mu vždy nalijí i sestřičky na dialyzačním oddělení Fakultní nemocnice Vinohrady. „Pokud třeba slyšíte smát se sestřičku Ivušku přes tři sály, všechny chmury vás opustí,“ usmívá se.

Zdroj: Diabetická asociace ČR