Petr, 40 let

„Ten tlak je vyšší – sedněte si na pár minut v klidu v čekárně, změříme to za chvíli ještě jednou,“ slyšel Petr před třemi lety v ordinaci svého praktického lékaře. Ani druhé měření nedopadlo lépe – na displeji tlakoměru se objevilo 165/100. „S takovým tlakem po světě běhat nemůžete, to byste taky mohl brzy mít infarkt nebo mrtvici,“ konstatoval lékař a začal vypisovat recept. „Tohle budete užívat dvakrát denně, vyzvedněte si to raději hned. Kdybyste náhodou začal kašlat, dejte mi vědět, může to spolu souviset. Je ale důležité, abyste léky nevynechával!“ Vlastně to bylo poprvé, co Petr měl brát nějaké léky dlouhodobě. A brzy bylo jasné, že nejde jen o užívání tabletek. „Ta kila navíc vám také nedělají dobře, budete s tím muset něco udělat,“ řekl lékař poměrně jasně. Do té doby Petr nijak zvlášť neřešil, že už je dávno pryč jeho štíhlá postava druholigového volejbalisty…

Dodržuje léčbu a žije se mu líp než dřív

Z ordinace Petr vycházel s hromádkou letáků o zdravé výživě a s kontaktem na nutriční terapeutku. Do lékárny šel hned a hned si také na mobilu nastavil hlasité upozornění, aby na tablety nezapomínal. Strach z toho, že by jej mohl postihnout infarkt nebo mrtvice, docela fungoval.

Na další kontrolu byl objednán za šest týdnů. Tlak se nesnížil hned – Petrovi tedy přibyl ještě jeden lék, ale i s tím se vyrovnal. Při další návštěvě lékaře se už dostal pod hodnotu 140/80 a od té doby ji překročil jen výjimečně. Pomalu se smířil s tím, že se s tlakem bude léčit už napořád. Pořídil si tonometr, naměřené hodnoty si občas zapisoval, a vždy než šel na kontrolu, zapisoval měření celý týden dvakrát denně.

A nespoléhal jen na léky. Začal si víc všímat toho, jak se stravuje. Nijak zvlášť se neomezuje, jí skoro všechno, jen přestal vyhledávat oblíbené uzeniny a dokáže se zastavit, když je na cestě pátý knedlík nebo druhý kousek koláče. Ani nevěděl jak – a zhubl pět kilo. Když se ohlédne zpátky, vlastně se mu teď žije lépe, než když o svém vysokém tlaku nevěděl.