Václav, 62 let

Václav na zdravou životosprávu nikdy moc nebyl. Od mládí kouřil, někdy míň, někdy víc – podle toho, jaký měl stres v práci nebo v osobním životě. Jedl to, co mu nejvíc chutnalo, tedy „klasickou“ českou kuchyni. Letos v zimě mu bylo 62 let, ale on ani jeho nejbližší už nikdy neoslaví jeho narozeniny tak jako dřív.

Pracoval jako vedoucí pracovník v technických službách města a práce měl tedy většinou až nad hlavu – jednání s lidmi, řešení problémů a náhlých situací, kterých nebylo nikdy málo. Stres zaháněl během dne kouřením (někdy zvládl i dvě krabičky za den), večer si dal pivo a dvakrát třikrát do týdne i pár panáků.

Po padesátce začal mít Václav problémy s erekcí, což přisuzoval právě stresu a únavě. Na pravidelném sexuálním životě si však zakládal, a proto dlouho neváhal s návštěvou praktického lékaře. Ten ho po vyšetření odeslal do ambulance preventivní kardiologie při interní klinice. Václav byl znovu pečlivě vyšetřen – lékaři potvrdili obezitu, vysoký cholesterol v krvi a vysoký krevní tlak. Spolu s kouřením to bylo opravdu víc než dost závažných rizikových faktorů pro onemocnění srdce a cév, a proto specialista Václavovi ihned nasadil léčbu na snižování cholesterolu a krevního tlaku.

Podcenil léčbu – a to se mu stalo osudným

Zhruba první rok po stanovení všech diagnóz se Václav léčil poměrně disciplinovaně – přece jen ho vystrašily výsledky testů a stanovená výše rizika srdečního infarktu, který mu v příštích letech hrozí, pokud se nebude léčit. Nikdy žádné léky nebral, ale zvykl si poměrně rychle. K pravidelnému cvičení se sice neodhodlal, ale podařilo se mu v práci zvolnit tempo a dokonce přestal kouřit, což bylo hodně důležité, a nakonec se dostavilo i zlepšení s prvním problémem, poruchou erekce.

Za další rok začaly Václavovi ve velkém vypadávat vlasy. Přičítal to podle příbalového letáku lékům na vysoký cholesterol, které mohou ve velice vzácných případech vypadávání vlasů vyvolat. Rozhodl se léky vysadit až do příští kontroly, na kterou se ale vypravil až s dalším ročním odstupem. Vlasy mu mezitím dorostly, i když byly jemnější a šedivé. Na kontrole, kam tedy Václav dorazil až po roce bez léčby, mu lékař předepsal jiný druh statinu a znovu mu zdůraznil, že užívat léky je velice důležité i navzdory nežádoucímu účinku, který byl pro pacienta nepříjemný. Václav svému lékaři důvěřoval, výměna léku ho uklidnila, a tak opět začal léky užívat. Na pravidelné kontroly docházel další dva roky, kdy bylo vše v pořádku, a ani vypadávání vlasů se už neopakovalo. To Václava uklidnilo natolik, že přestal na kontroly docházet.

A to byla zásadní chyba. Jednou se totiž stalo, že cestou do práce upadl na ulici a měl zástavu srdce. Kolemjdoucí mu poskytli laickou resuscitaci a po příjezdu záchranné služby byl převezen do nemocnice s akutním srdečním infarktem. Na resuscitační jednotce mu zavedli tři stenty – drobná tělíska, která znovu rozšiřují neprůchodné tepny, a díky tomu se obnovuje zásobení tkáně kyslíkem a živinami. Václav měl štěstí, že přežil, ale měl i velký díl smůly – jeho mozek byl bez kyslíku bohužel tak dlouho, že došlo k jeho nevratnému poškození, a Václav se rozumově i duševně vrátil na úroveň zhruba desetiletého dítěte. Zvládne jen základní sebeobsluhu, venku se může pohybovat jen v doprovodu manželky, je v invalidním důchodu, trpí poruchami nálady a paměti.

Lékař, který měl Václava v péči pro vysoký cholesterol, se od jeho manželky zpětně dozvěděl, že Václav asi dva poslední roky před infarktem opět nebral léky, byl opět vystaven velkému stresu v zaměstnání, a proto se vrátil i ke kouření. To vše pak nemohlo skončit jinak než infarktem…