Každý z nás stárne – někdo rychleji, někdo pomaleji. Souvisí to nejen s genetikou, ale i s životním stylem a jakkoli někteří jako by „zastavili čas“, stárnutí organismu zkrátka nezabráníme. To platí i o našich cévách, kde se vžil pojem „vaskulární věk“ – i jejich stav se totiž v průběhu života mění. Pojďme se podívat, jak je to v jednotlivých věkových kategoriích.
20–30 let
Naše cévy jsou mladé, a tudíž všeobecně zdravé, ale už v této době je mnozí zbytečně zatěžují třeba kouřením, nadměrným cholesterolem nebo sedavým způsobem života. U velké části jedinců již v tomto věku můžeme prokázat ukládání cholesterolu do cévní výstelky, které se nazývá lipidové proužky.
30–50 let
Zvýšený cholesterol, kouření, vysoký krevní tlak, zvýšený cukr – to všechno jsou faktory, které se začínají projevovat ve středním věku a které pochopitelně mohou způsobovat poškození tepen.
50–60 let
Nápor na cévy pokračuje, ukládáním lipidových látek a vápníku (kalcifikací) se zvyšuje jejich pevnost a tím se ztrácí pružnost. To pak například v kombinaci s vysokým krevním tlakem zvyšuje další poškození cév a periferních orgánů.
Po šedesátce
Proces stárnutí a skutečnost, že cévy musejí vydržet víc než sto tisíc úderů srdce za den, přenášených tlakem krve, přispívají k poškození jejich stěn. Mohou v nich vznikat usazeniny tukových látek, které mohou vést i k infarktu a tím k selhání funkce srdce jako pumpy.
O zbytečné poškozování cév jistě nikdo nestojí, a navíc je snadné mu předcházet zdravou stravou a pravidelným cvičením. Pamatuje na to!
Článek prošel odbornou korekturou MUDr. Martiny Vaclové, Ph.D., z kliniky prof. Vrablíka.