Úzkosti, smutek a deprese v období přechodu
Perimenopauza, přechodné období před nástupem menopauzy, způsobuje různě intenzivní výkyvy nálad a depresivní příznaky. Mezi časté mýty patří, že cítit se v menopauze depresivně je normální a žena by se s tím měla smířit. Vážnější deprese, které brání prožívat radost ze života, nebo dokonce vykonávat běžné denní a pracovní činnosti ale za normální stav ani v perimenopauze považovat nelze. V takovém případě je třeba vyhledat odbornou pomoc se stejnou pozorností jako při jiných zdravotních potížích.
Příznaky perimenopauzy
Perimenopauza představuje v životě zralé ženy období, které se objevuje těsně před nástupem menopauzy (vymizení menstruačního cyklu v důsledku vyhasnutí hormonální funkce vaječníků), a to zpravidla jeden rok až několik málo měsíců. Vyznačuje se celou řadou hormonálních změn. Perimenopauza je nedílnou součástí procesu menopauzy a jde o absolutní vrchol reprodukčního období žen. Některé ženy tímto obdobím, které se objevuje mezi čtyřicítkou a padesátkou, projdou relativně snadno, většina, až 80 %, se však potýká s různými obtížemi, jako jsou abnormální menstruační cykly, problémy se spánkem, nepříjemné návaly horka a noční pocení, výkyvy nálady a deprese.
O vlivu životního stylu na vznik deprese čtěte ZDE
Co je to deprese
Deprese je závažná porucha psychiky, pro niž je charakteristická dlouhodobě zhoršená nálada, pocity beznaděje a bezvýchodnosti. Důležité je slovo „dlouhodobě“ – pomáhá depresi odlišit od pocitů sklíčenosti a smutku, které trvají několik málo hodin nebo dnů a jsou spíše reakcí na akutní stresující událost. Nespokojenost, rozladěnost, nervozita, obavy jsou do určité míry důležitým signálem a motorem k řadě rozhodnutí a opatření, která nám pomáhají zlepšovat naši životní situaci – není optimální ani normální cítit se za všech okolností skvěle a šťastně. Rozdíl mezi normálním stavem a patologií je ale v míře a délce trvání těchto pocitů. Závažnost deprese lze odstupňovat od mírné přes přechodné epizody až po těžkou a přetrvávající depresi. Tzv. klinická deprese je nejzávažnějším typem deprese. Navzdory závažnosti jsou naštěstí všechny typy léčitelné, klíčové je vyhledat včas pomoc.
Příznaky deprese, nejen v perimenopauze
Žena s depresí může pociťovat tyto příznaky: únava a nedostatek energie, pocit neklidu nebo zpomalení, potíže se soustředěním a zapamatováním si věcí, nezájem o činnosti, které ji dříve bavily, ztráta zájmu o sex, pocit bezmoci, beznaděje, ztráty smyslu života, vlastní bezcennosti, opakované myšlenky na smrt nebo sebevraždu. Snížená hladina ženských hormonů během perimenopauzy může způsobit další depresivní příznaky, jako jsou časté změny nálad, podrážděnost, bezdůvodný pláč nebo častější plačtivost, zvýšená úzkostnost, pocit hlubokého zoufalství. Některé průzkumy ukazují, že při depresi u žen před menopauzou jsou častější právě podrážděnost a změny nálad, zatímco pocity smutku a plačtivost se vyskytují méně často.
Alarmujícími pocity a příznaky jsou v každém případě déletrvající zhoršená nálada, ztráta zájmu o činnosti, které byly dříve zdrojem radosti, problémy se spánkem, pocity viny nebo bezcennosti, ztráta energie a myšlenky na smrt nebo sebevraždu. Psychiatři depresi právem považují za potenciálně smrtelné onemocnění, protože sebevraždou ukončí svůj život pět až patnáct procent pacientů s depresí.
Deprese je u žen výrazně častější než u mužů
Ukazuje se, že ženy jsou jaksi „od přírody“ častěji depresivní než muži, a to až dvojnásobně. U žen se deprese mohou vyskytovat v souvislosti s porodem, při poruchách menstruačního cyklu a v již zmíněné perimenopauze – odhaduje se, že v této fázi života zakusí depresi asi třetina všech žen, ale je velmi pravděpodobné, že je to mnohem více, protože řada žen o depresích se svým lékařem nemluví. Deprese bývá ve většinové společnosti stále ještě tabu, podobně jako stárnutí, které je spojováno se ztrátou fyzické atraktivity, s chátráním, nemocemi, s odcházením. Ženy se tak mohou cítit osamělé, izolované, nepotřebné nebo ve srovnání s mladšími méněcenné, jakkoli se situace postupně mění k lepšímu spolu s tím, jak v populaci přibývá starších sebevědomých žen, které chtějí žít aktivně a naplno co nejdéle a které se nebojí otevřeně mluvit o radostech i problémech menopauzy jako o nové a přirozené životní fázi.
O depresi v perimenopauze je důležité informovat svého lékaře
Při vstupu do perimenopauzy je každopádně důležité, aby žena svého lékaře informovala, pokud v minulosti trpěla depresemi nebo pokud byla obzvláště citlivá na hormonální změny. Kromě toho je důležité věnovat pozornost změnám nálady – jsou změny mírné a neměnící život, nebo jsou změny závažné a vysilující do té míry, že ovlivňují naši schopnost vykonávat každodenní činnosti a užívat si života. Pokud depresivní příznaky začnou způsobovat problémy ve vztazích a v práci a neexistuje žádné jasné řešení toho, co prožíváme, měli bychom vyhledat pomoc svého praktického lékaře, gynekologa nebo odborníka na duševní zdraví, tedy psychiatra nebo psychologa.
Deprese neničí jen duši, ale zasahuje také tělesnou schránku – mění se spánek (horší usínání a brzké buzení, ale i celodenní spánek nebo sice dlouhý spánek, který ovšem nepřináší pocit odpočinutí a energie) a chuť k jídlu (nechutenství a hubnutí nebo naopak zvýšená chuť k jídlu a přibírání na váze, příp. střídání obojího), zhoršuje se koncentrace (nemožnost soustředit se na četbu, práci, koníčky) nebo se objevují poruchy paměti, je oslaben imunitní systém, což může vést k následnému fyzickému onemocnění.
Další rizikové faktory deprese v perimenopauze
Ukazuje se, že deprese nemá jasně oddělené vnitřní a vnější příčiny, téměř vždy jde o souhru vnitřních dispozic a vnějších faktorů. Riziko, že k depresi dojde, tak může zvýšit třeba to, že se deprese vyskytuje v rodině, ale i to, že žena byla v dětství vystavena nějaké formě násilí, že má sedavý způsob života, těžší příznaky menopauzy, kouří, je sociálně izolovaná, trpí pocity nespokojenosti z vlastního života atd.
Přestože se deprese u žen v perimenopauze vyskytuje často, může být obtížné ji rozpoznat. V roce 2018 vydala Severoamerická společnost pro menopauzu (NAMS) pokyny pro hodnocení a léčbu perimenopauzální deprese. Podle NAMS lze diagnózu perimenopauzální deprese stanovit na základě specifických vyšetření, jako jsou zhodnocení příznaků deprese včetně fyzických příznaků, přezkoumání psychiatrické anamnézy ženy a určení stadia menopauzy (na základě tělesného vyšetření a krevních testů, které zhodnotí funkci vaječníků, ale také štítné žlázy, protože nedostatečná činnost štítné žlázy může přispívat k depresi). K vyšetření patří také rozhovor o životních stresorech či problémech se spánkem. Je třeba poznamenat, že ačkoli se s depresí v období menopauzy setkává velký počet žen, více než třetina gynekologů ji podle průzkumu, o němž v roce 2020 informoval časopis Menopause, nevyšetřuje – tento průzkum mezi 500 praktikujícími gynekology ukázal, že většina z nich sice dokáže perimenopauzální depresi rozpoznat, ale mnozí si nebyli jisti svou schopností léčit depresivní pacientky.
Farmakologická léčba deprese v perimenopauze
Léčba deprese, která se objevuje v souvislosti s perimenopauzou, závisí na tom, jak závažné jsou příznaky a zda žena již v minulosti depresí trpěla. Obecně léčba perimenopauzální deprese zahrnuje antidepresiva ke zvládnutí depresivních příznaků, terapii rozhovorem a kognitivně-behaviorální terapii (psychoterapeutické techniky, které působí na změnu myšlení a chování) a hormonální substituční léčbu (HRT) při výkyvech nálady nebo návalech horka a nočním pocení, pokud ovlivňují spánek. Jestliže jsou depresivní příznaky závažné, doporučuje se kombinovat léčbu antidepresivy s HRT. Pokud jsou příznaky perimenopauzální deprese mírné a žena nemá v anamnéze žádnou depresi, neexistuje jediný nejlepší způsob léčby – mohou pomoci antidepresiva nebo lze vyzkoušet léčbu hormonální, která může zmírnit výkyvy nálad a návaly horka přispívající k depresi. Důležitou roli hrají i preference samotné pacientky.
Nefarmakologická léčba deprese v perimenopauze
Ke zlepšení nálady mohou přispět i alternativní terapie jako jóga, aktivity a techniky zaměřené na snižování stresu, meditační a tělesná cvičení a zdravá a vyvážená strava. Alternativní terapie však nepomáhají všem, zejména ne těm, kteří trpí závažnými příznaky deprese. V této situaci bychom se měli snažit přijmout skutečnost, že deprese je nemoc a že léky na depresi nejsou selháním ani stigmatem, ale prostředkem, jak obnovit rovnováhu v těle a zahájit cestu k uzdravení. Léčba sice není vždy zárukou, že deprese zcela zmizí, ale obvykle se díky terapii podaří lépe zvládnout příznaky, což umožní obnovit běžné aktivity a koníčky nebo účinněji vést psychoterapii směřující ke zvládnutí složité životní fáze. Pokud mají ženy pocit, že léčba deprese nepomáhá, měly by se bez dlouhého váhání na lékaře obrátit znovu – otevřená a pravdivá komunikace s lékařem je při zvládání deprese velice důležitá, dobře informovaný lékař může najít jiný plán, který může lépe fungovat při zvládání perimenopauzální deprese a jejích příčin.
Tip: Váš kalendář menopauzy či perimenopauzy
Prvním krokem k rozlišení normálního průběhu perimenopauzy od deprese je věnovat pozornost své náladě. Pokud si vy nebo přátelé či členové rodiny všimnete, že jste více skleslá, špatně naladěná, apatická nebo pesimističtější než obvykle, může vám pomoci sledování vlastní nálady. Založte si kalendář nebo deník a po dobu tří až čtyř měsíců (nečekejte ale tak dlouho, pokud si myslíte, že můžete mít depresi a váš stav se horší) sledujte svou náladu, úroveň běžné aktivity, významné životní události, další příznaky menopauzy a menstruační cyklus. Je to užitečný nástroj pro sledování vašeho průchodu menopauzou a bude se vám hodit, když se rozhodnete své příznaky probrat s odborníkem. Je to také dobrá kontrola reality – můžete posoudit, zda se skutečně cítíte smutnější nebo mrzutější než obvykle.
Příčiny „deprese středního věku“
Existuje mnoho důvodů, proč mohou ženy po čtyřicítce trpět depresí. Některé z těchto důvodů jsou biologické, některé situační a některé psychologické.
- Hormonální změny: Snižující se hladina estrogenu a progesteronu může narušit hladinu neuropřenašečů v mozku, jako je serotonin (ten ručí za „dobrou náladu“ v mozku), což následně ovlivňuje náladu, spánek a chuť k jídlu. Novější výzkumy naznačují, že právě kolísání hladiny ženských hormonů v období perimenopauzy znamená pro ženy větší riziko deprese.
- Reakce na ztrátu: Ztráta rodičů, odchod dětí z domova, rozvod, ztráta přátel v důsledku nemoci, ztráta mládí nebo špatný zdravotní stav – cokoli z toho může vyvolat delší reakci na zármutek, která může přerůst v těžkou depresi.
- Zdravotní potíže: Některé zdravotní potíže mohou zvýšit pravděpodobnost, že budete trpět depresí. Pokud máte např. srdeční onemocnění, poruchu funkce štítné žlázy, poruchy spánku, předchozí úraz hlavy, můžete být náchylnější k těžké depresi.
- Užívání drog a alkoholu: Alkohol a opiátové léky proti bolesti užívané pravidelně mohou narušovat hormonální aktivitu a mít nežádoucí účinek v podobě příznaků deprese. Alkohol může také zhoršit návaly horka a noční pocení a prohloubit potíže se spánkem. Ačkoli je lákavé zmírnit svou emocionální bolest další sklenkou vína nebo tišícími léky, mohou tyto „berličky“ ve skutečnosti vaše příznaky zhoršit a ztížit rozklíčování toho, zda jste, nebo nejste v depresi. Pokud jste závislí na denní dávce alkoholu nebo jiných léků, poraďte se se svým lékařem o jejich bezpečném vysazení, abyste mohli zjistit, zda k depresi nepřispívají.
- Věk při menopauze a deprese: Studie ukazují, že pozdější věk nástupu menopauzy, a tedy delší reprodukční období jsou spojeny se sníženým rizikem deprese a zdá se, že důvodem je delší působení estrogenu produkovaného tělem. Zdá se, že osoby, které procházejí předčasnou menopauzou (před 40. rokem života), jsou vystaveny zvýšenému riziku deprese.
Jak fungují antidepresiva?
Duševní onemocnění a psychiatrie obecně jsou zatíženy celou řadou předsudků, mýtů a omylů. Mezi nejčastější (a nebezpečné) patří: deprese je jen blbá nálada, to se musí překonat silnou vůlí, nepůjdu k psychiatrovi, protože přece nejsem blázen, antidepresiva neber, to je jed… Antidepresiva mají zjednodušeně a obecně řečeno za úkol obnovit narušenou rovnováhu přenašečů signálu mezi jednotlivými neurony, tedy mozkovými buňkami. Všechny lidské činnosti a pohyby, ale také nálady jsou řízeny tím, že si neurony mezi sebou předávají signál (vzruch). Toto předávání signálu umožňuje řada látek, kterým se říká přenašeče nervových vzruchů/signálů. Signál tedy putuje neuronem a na jeho konci se má předat dalšímu neuronu. Neurony na sebe nejsou napojeny, je mezi nimi mezera zvaná synaptická štěrbina. První neuron vypustí do této mezery již zmíněný přenašeč signálu. Molekuly přenašeče vniknou do druhého neuronu a tím se signál přenáší dál. Ty molekuly, které se nestačí na druhý neuron navázat, jsou buď zlikvidovány, nebo recyklovány, protože synaptická štěrbina musí být udržována „uklizená“. Nervových přenašečů je mnoho druhů a jejich nerovnováha působí nejrůznější problémy včetně depresí.
Dva nejdůležitější přenašeče při depresi
U deprese jsou nejdůležitější dva přenašeče: serotonin a noradrenalin. Je-li serotoninu v mozku málo, vzniká deprese; úkolem léků-antidepresiv je jeho množství zvýšit. Antidepresiv je více skupin, mezi ty nejmodernější patří léky označované jako SSRI – zvyšují množství serotoninu tak, že blokují či zpomalují úklid v synaptické štěrbině. Je-li totiž serotoninu málo, k druhému neuronu ho dojde méně, než je potřeba pro jeho aktivaci, a zbytek je příliš rychle odstraněn. Díky SSRI má tedy serotonin více času navázat se na následný neuron. Na tom je vidět, že antidepresiva opravují to, co se v přirozené komunikaci mezi neurony pokazilo, a není třeba se jich bát. Moderní antidepresiva mají navíc jen málo nežádoucích účinků a nezpůsobují závislost.
Redakce MEDICAL TRIBUNE CZ
Zdroje:
https://www.verywellhealth.com/perimenopausal-depression-4846486
Maki PM, Kornstein SG, Joffe H, et al. Guidelines for the evaluation and treatment of perimenopausal depression: summary and recommendations. Menopause 2018;25:1069–1085. doi:10.1097/GME.0000000000001174
Raglan GB, Schulkin J, Juliano LM, Micks EA. Obstetrician-gynecologists' screening and management of depression during perimenopause. Menopause 2020;27:393–397. doi:10.1097/GME.0000000000001488
