Diagnostika

Obezitu diagnostikujeme nejsnáze stanovením indexu tělesné hmotnosti (Body Mass Index, BMI), který se vypočítává jako podíl tělesné hmotnosti a druhé mocniny tělesné výšky v metrech, tzn. 

BMI = hmotnost (kg) : výška (m²). 

U dospělých osob starších 18 let je obezita definována jako BMI nad 30 kg/m² a nadváhu značí BMI 25–29,9 kg/m². Obvod pasu přesahuje při nitrobřišní obezitě 94 cm u mužů a 80 cm u negravidních žen.

Tuk v lidském těle představuje najvariabilnější složku tělesné hmotnosti, kterou lze ovlivnit výživou a pohybovou aktivitou. BMI nemá výpovědní hodnotu o obsahu tuku ani o jeho distribuci v organismu.

Moderní a spolehlivou metodou celotělového měření množství tukové a beztukové hmoty člověka je bioelektrická impedance (BIA). Při tomto vyšetření se horní a dolní končetiny analyzovaného jedince dotýkají kovových elektrod a poté se měří elektrický odpor kůže průchodem vysokofrekvenčních elektrických proudů o nízké intenzitě. S rostoucím množstvím tělesného tuku se při BIA naměří větší elektrický odpor. Přesnost získaných výsledků dosahuje při správném dodržení podmínek měření 99,7 % (např. InBody ).

Léčba

Léčba obezity vyžaduje komplexní přístup pacienta ke změně životního stylu, k pohybové aktivitě a stravovacím návykům. Pro úspěch redukce tělesné hmotnosti je důležité vyhledat pomoc specialisty, který představuje garanci trvalých výsledků pod odborným dohledem. Zkušenosti z praxe potvrzují, že „samoléčba“ bez výživového odborníka má jen 3% šanci na dlouhodobé udržení dosažené tělesné hmotnosti.

1. Dietní intervence je založena na analýze jídelníčku. Snížení energetického příjmu o 10–20 % při zachování přiměřeného příjmu bílkovin v kombinaci s komplexními cukry a vlákninou hraje klíčovou roli v řízení pocitu sytosti při omezeném příjmu energie. Důležitou roli hraje pití 2,5–3 litrů tekutin denně. Zásadně nedoporučujeme změny v jídelníčku podle „zaručených osvědčených diet“, které jsou propagovány na sociálních sítích a v časopisech pro volný čas a jsou často spojeny s užíváním „zaručených doplňků stravy“. Úspěšný výsledek hubnutí vyžaduje dohled certifikovaného odborníka na výživu v dané oblasti a s dostatečnými praktickými zkušenostmi.
2. Fyzická aktivita je doporučena alespoň třikrát týdně po dobu 45–60 minut, například: nordic walking, jízda na kole, šlapání na rotopedu/eliptickém trenažéru. Zvýšená úroveň fyzické aerobní aktivity umožňuje udržet snížení hmotnosti.
3. Psychologická podpora je potřebná, protože náročná životní období vedou k nárůstu hmotnosti. Úspěšné snížení hmotnosti často demaskuje dlouhodobé partnerské problémy v podobě partnerské nejistoty při úspěšném snižování obezity: pokud se člověku podaří zhubnout, zvýší se mu sebevědomí a to může narazit na aktivní odpor partnera.
4. Farmakoterapie obezity pomocí léků je limitována výběrem vhodného pacienta a vedlejšími účinky léku. Tato metoda je účinná pouze po dobu trvání léčby, po vysazení dochází k částečnému návratu k původní hmotnosti. Celý proces musí probíhat pod dohledem zkušeného lékaře, účinné látky jsou vázány na lékařský předpis.
5. Chirurgická léčba obezity, tzv. bariatrická chirurgie, spočívá v chirurgickém zmenšení žaludku, kdy se omezí množství přijímané potravy. Plocha vstřebávání přijaté potravy se zmenší buď chirurgickým odstraněním části žaludeční sliznice, nebo šetrnějším umístěním silikonové manžety přes část žaludku.

Komplikace

Metabolické komplikace obezity vedou k poškození kardiovaskulárního systému, ke zvýšené hladině cholesterolu a dalších tuků v krvi. Zapříčiňují urychlený proces kornatění tepen, jejímiž klinickými projevy jsou:

• vysoký krevní tlak,
• ischemická choroba srdeční,
• akutní infarkt myokardu,
• náhlá cévní mozková příhoda.

Snížená citlivost obézních na vylučovaný inzulin vede k rozvoji metabolického syndromu a cukrovky 2. typu. Dochází k různým poruchám činnosti žláz s vnitřní sekrecí, výrazně se zvyšuje riziko vzniku nádorových onemocnění.

Mechanické komplikace obezity jsou způsobeny vysokou tělesnou hmotností a množstvím tělesného tuku. Vznikají onemocnění pohybového aparátu – poškození páteře a tzv. váhonosných kloubů (kyčelních a kolenních). Kvůli omezené pohyblivosti a zhoršené koordinaci pohybů jsou obézní lidé častěji postiženi úrazy.

Masa tuku v břišní dutině omezuje dýchací pohyby, častěji se vyskytuje syndrom spánkové apnoe a tzv. Pickwickův syndrom, kdy tělesný tuk, který se hromadí v břišní oblasti, utlačuje tělesné orgány a tím omezuje i plíce a znesnadňuje dýchání. Obézní lidé trpí zhoršeným hojením ran a častěji mívají kožní onemocnění, jako jsou plísňové kožní choroby a zapařeniny.