Jak na novoroční předsevzetí…
Přemýšlím, jak ta novoroční předsevzetí uchopit. Sama jsem je nikdy nepraktikovala, ani nevím proč. Asi jsem vždycky přemýšlela, co by to tak mohlo být, a pak z toho nějak sešlo. I ve svém okolí jsem pozorovala, že dlouhodobá změna obvykle nenastává – celoroční, ba ani celoměsíční. Je tedy nasnadě přejmenovat tuto záležitost na Novoroční předsevzetí (tj. týkající se dne 1. ledna, to by nám všem šlo asi lépe). :D
Ale vážně. Pojďme to zkusit jinak. Pokud se nám nedaří jedna velká změna, protože nikdo z nás nemá tak pevnou vůli a vlastně ani důvod, proč s nějakou razantní změnou začínat zrovna na začátku nového roku, zkusme to otočit. Pojďme se společně pokusit udělat v našich životech změnu malou (skoro bych řekla drobnou), zato ale trvalou. A pojďme si ta „novoroční“ předsevzetí dávat častěji, třeba každý nový měsíc. Všichni jsme zavaleni rutinou všedních dnů – pracujeme, žijeme, pečujeme o své rodiny, o sebe, o zdraví. Je toho hodně a do toho předsevzetí, že zhubnu 20 kilogramů nebo začnu obden běhat, nebo se jen nebudu zlobit na děti za každou lotrovinu, je velká výzva. Ale když si řeknu, že pro začátek nebudu jíst fast foody, za měsíc si řeknu, že nebudu pít sladké nápoje, a další měsíc třeba vyměním sladkosti za hořkou čokoládu… Takto se mi to zdá jako snesitelnější a s větší pravděpodobností vedoucí k cíli než to původní Novoroční předsevzetí: Zhubnu 20 kilogramů.
Stejně tak mi připadá, že se většina z nás soustředí více na to, co by udělat Měla, než na to, co by udělat CHTěla: rozdíl je pouze ve třech písmenech, ale přesto váhou sdělení zásadní. Přemýšleli jste někdy o tom, že kdybychom měli dělat vše, co nám každý jednotlivý lékař doporučuje pro udržení či navrácení zdraví, pak bychom vlastně každý den nedělali nic jiného? Jen takový zběžný seznam by obsahoval: vyčistit si zuby kartáčkem, mezizubním kartáčkem, zubní nití, masírovat dásně ústní sprchou, vyčistit a ošetřit krémem pleť obličeje, provádět cvičení mimického svalstva, cvičit pro posílení zádových svalů a hlubokého stabilizačního systému, cvičit aerobně pro zdraví kardiovaskulárního systému, posilovat svaly, chodit nejméně 10 tisíc kroků, posilovat pánevní dno, dbát ve stravě na dostatek všeho potřebného a naopak bránit nadbytku všeho škodlivého (i když podle chuti bychom to jedli přesně naopak :D ), nekouřit, nefetovat, nepít alkohol, naopak pít dostatek vody, dostatečně spát. Na něco jsem určitě zapomněla, a to je seznam pouze pro ty zdravé, kteří chtějí zdraví zůstat. Nikoli pro nemocné, kteří mají speciální potřeby a požadavky lékařského poznání na životní styl a dietu (např. u cukrovky, vysokého krevního tlaku, obezity, osteoporózy, gastrointestinálních onemocnění, jako je např. celiakie atd.) Seznam by pak byl prakticky nekonečný.
Proto bych navrhla, že k nabídce zvažovaných novoročních předsevzetí fyzického charakteru, jako je hubnutí, zlepšení kondice, zanechání kouření, zodpovědný přístup k preventivním screeningovým vyšetřením a podobně, můžeme přidat i nějaký ten duševní rozměr. Napadá mě, že bychom se mohli začít zajímat také například o relaxaci, aktivní odpočinek, duševní stabilitu, spánkovou hygienu, nebo jen prostě pro změnu jednou myslet na sebe. Pravděpodobně z nás už nebude nový meditační guru, ale přesto si naše duševní část zaslouží také nějakou pozornost. Lze to provést různě: objednat si na každý měsíc masáž nebo kosmetiku, domluvit si pravidelný čas strávený s přáteli či koníčkem, který neustále odkládáme. Kdysi mě velmi zaujala taková finta – nesmírně jednoduchá, ale přesto na ní něco je. Pojďme si vzít své diáře a v pravidelných intervalech (každý týden, každých 14 dní či každý měsíc) si proškrtněme volný čas jen pro sebe. A taky si to tam napišme, např.: Každé druhé úterý: ČAS JEN PRO MĚ! Třeba si v takto získaném volném čase vzpomeneme na to, že nás kdysi bavilo jen tak poslouchat hudbu, číst, jít do divadla, tancovat, nebo se naložit do vany s hezkou knížkou.
Třeba pro nás tentokrát bude novoroční předsevzetí osvobozující místo toho, aby bylo svazující. Doufám, že to pak s jeho plněním půjde skoro samo.
MUDr. Martina Vaclová, Ph.D.
