ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder, porucha pozornosti s hyperaktivitou) je nejčastějším psychiatrickým onemocněním dětského věku, postihuje 6–8 % školních dětí. Je zatížena až 60% psychiatrickou komorbiditou, dědičnost je 75 %. Jedná se o neurovývojové onemocnění, mechanismus vzniku zatím nebyl plně objasněn. Uvažuje se o podílu chybné regulace metabolismu dopaminu, serotoninu, popř. noradrenalinu. Diskutuje se i o možném vlivu nedostatku kyslíku při porodu a také o rizikových faktorech, kterým bylo vystaveno dítě ještě v prenatálním období (tzn. v děloze matky), např. různé infekce. Na vzniku ADHD se možná podílí i předčasný porod, užívání drog nebo tabáku během těhotenství.2–6

Základními symptomy ADHD jsou nepozornost, impulzivita a hyperaktivita. Při diagnostice se používají kritéria Mezinárodní klasifikace nemocí. ADHD se u každého dítěte může projevovat jinak, diagnostiku však usnadňuje právě přítomnost základních symptomů. Ty se musejí u dítěte projevovat dlouhodobě a v různých situacích a zároveň mohou být nerovnoměrně rozloženy. S popsanými projevy se můžeme setkat i u adolescentů a dospělých. Až u dvou třetin dětí přejde ADHD do adolescence a u poloviny do dospělosti.2–6

Cukr jako viník?

ADHD a hyperaktivita u dětí jsou často spojovány s cukrem jako příčinou toho onemocnění. Cukr byl několik desítek let považován za viníka hyperaktivity u dětí a příčinu jejich větší zlobivosti.

Názor, že by cukr mohl vést k větší zlobivosti dětí, se poprvé objevil v lékařské literatuře v roce 1922, podpořen byl několika studiemi v sedmdesátých letech 20. století. Ty však měly řadu limitací a vědci je brzy zpochybnili. V roce 1994 otázku vyřešila velmi pečlivá studie zveřejněná v odborném časopise New England Journal of Medicine. Skupina vědců testovala běžné předškoláky a děti, jejichž rodiče uváděli, že jsou citlivé na cukr. Rodiče, jejich děti ani výzkumníci nevěděli, které z dětí dostává jídlo s cukrem a které stravu slazenou aspartamem a dalšími umělými sladidly. Pravidelné zkoušky moči ověřovaly, zda děti nekonzumují nic jiného. A v pětivteřinových intervalech poté vědci prováděli devět různých testů kognitivního a behaviorálního výkonu. Studie došla k závěru, že cukr nijak neovlivňuje ani chování dětí, ani jejich poznávací funkce. Komentář zveřejněný k této studii jednoznačně uvedl: „Neexistuje důkaz, že samotný cukr může změnit dítě s normální pozorností v hyperaktivní dítě.” O rok později došla ke stejnému závěru analýza, která shromáždila údaje ze všech publikovaných studií.1,7

Dle jedné hypotézy je to právě očekávání rodičů, které ovlivní vnímání jejich dětí po konzumaci sladkostí – tzn. rodiče dětí, kteří tomuto mýtu věří, opravdu uvádějí zhoršení chování svých potomků po konzumaci cukru, a to i přesto, že k žádnému zhoršení objektivně dojít nemuselo. Mezi další vysvětlení patří fakt, že děti často jedí sladkosti ve společnosti jiných dětí (narozeninové oslavy apod.) a toto prostředí je může vybízet ke zlobení a zvýšené hyperkinezi, rozjívenosti.

S vysokou pravděpodobností je vztah mezi příjmem jednoduchých sacharidů (cukrů) a hyperaktivitou ovlivněn spíše očekáváním rodičů dětí než samotnými cukry, které hyperaktivitu nebo hyperkinezi podle dostupných vědeckých důkazů nezpůsobují.

Mezi další vysvětlení tohoto fenoménu patří fakt, že hyperaktivní děti mají často vysoký energetický výdej, a proto vyhledávají zdroje snadno dostupné energie, mezi které patří například slazené nápoje či sladkosti. Anebo jednoduše děti „více zlobí” v situacích, kde se vyskytují sladkosti, jako jsou např. dětské párty či narozeninové oslavy, a v tomto kolektivu ostatních dětí jsou logicky i „živější”.7

I když byla vyvrácena souvislost mez ADHD a cukrem, nic to nemění na faktu, že u dětí bychom se měli snažit cukr v jídelníčku (i pitném režimu) významně omezovat. Důvodem je stále narůstající prevalence dětské nadváhy a obezity, ale také souvislost s kazivostí zubů. V neposlední řadě je důležité množství cukru a potravin obsahujících cukr limitovat z důvodu návyku na sladkou chuť, který je velmi negativním vlivem při dotváření stravovacích návyků v průběhu dětství a dospívání.2

Věra Boháčová, DiS.

Použité zdroje:

  1. Spojení mezi cukrem a hyperaktivitou dětí neexistuje, přesto se tento mýtus dál šíří. Novinky.cz, 16. 3. 2020. Dostupné na: https://www.novinky.cz/clanek/zena-deti-spojeni-mezi-cukrem-a-hyperaktivitou-deti-neexistuje-presto-se-tento-mytus-dal-siri-40316845
  2. Hyperaktivita u dětí je vrozená, cukr na ni nemá vliv. Vyzivadeti.cz, 24. 6. 2014. Dostupné na: https://vyzivadeti.cz/tiskove-centrum/napsali-o-nas/hyperaktivita-u-deti-je-vrozena-cukr-na-ni-nema-vliv/
  3. Trendy diagnostiky ADHD: lepší rozpoznání, nebo přehnaná diagnostika? Tribune.cz, 8. 12. 2022. Dostupné na: https://www.tribune.cz/medicina/trendy-diagnostiky-adhd-lepsi-rozpoznani-nebo-prehnana-diagnostika/
  4. Porucha ADHD často přechází z dětství do dospělosti. Tribune.cz, 10. 12. 2018. Dostupné na: https://www.tribune.cz/medicina/porucha-adhd-casto-prechazi-z-detstvi-do-dospelosti/
  5. https://www.neklidne-deti.cz/co-je-adhd/
  6. https://www.nzip.cz/clanek/675-adhd-u-deti-priciny-a-diagnoza  
  7. https://www.institutmodernivyzivy.cz/cukr-hyperaktivita-deti/

 NPS-CZ-00611

Související články