Léčba se odvíjí od akutní fáze onemocnění a spočívá v užívání léků (antipsychotik) a v psychosociální a psychoterapeutické intervenci. Je potvrzeno, že medikamentózní léčba v kombinaci se sociální rehabilitací vede k lepším výsledkům než kterýkoliv z přístupů sám o sobě. Léky jsou nezbytnou, ale většinou ne dostatečnou terapií. Léčbu je možno rozdělit:

Léčba farmakologická, v rámci které se dnes používají dvě základní generace antipsychotik:

  • Antipsychotika první generace (klasická, typická). Tyto látky se ukázaly jako užitečné pro zmírnění a někdy odstranění pozitivních příznaků schizofrenie, jako jsou poruchy myšlení a vnímání. Mohou také zmírňovat související příznaky, jako jsou agitovanost, impulzivita a agresivita. Nejsou dostatečně účinné na negativní příznaky nemoci, jako je apatie, sociální izolace a ochuzení myšlení. Dlouhodobé užívání antipsychotik snižuje riziko relapsu onemocnění (patří sem např. chlorpromazin, haloperidol, flufenazin).
  • Antipsychotika druhé generace (atypická). Zatímco v dřívějších letech se vývoj léčiv soustředil především na zmírňování pozitivních příznaků, jako jsou halucinace a bludy, v poslední době jsou vyvíjena antipsychotika s menším počtem vedlejších účinků a se zvýšenou účinností jak proti negativním, tak pozitivním příznakům, což jsou faktory, které pomáhají zlepšit kvalitu života a jsou v moderních léčebných a rehabilitačních postupech zásadní (např. klozapin, olanzapin, aripiprazol).

Relaps je stav, kterým se označuje opětovné objevení se nebo zhoršení příznaků choroby. Opakem relapsu je remise.

Psychosociální intervence, kam patří zejména:

Kognitivně‑behaviorální terapie, která pomáhá nemocnému zaujmout k halucinacím a bludům kritičtější postoj a mít je tak více pod kontrolou. Zaměřuje se na celkové zklidnění pomocí přijetí nemoci, odstranění úzkostného způsobu myšlení, úpravy vzorců maladaptivního chování a relaxace.

  • Rodinná terapie se zaměřuje na analýzu stávajícího způsobu komunikace v rodině, na porozumění vztahu potíží se stylem a formou života rodiny a jejích členů. Soustředí se také na rozvoj nových možností a dovedností užitečných k řešení vztahových problémů či problémů osobních. Tyto programy mohou významně snížit počet relapsů onemocnění.
  • Pracovní/režimové intervence, které zlepšují schopnost strukturovat si čas, organizovat a plánovat práci, učit se novým činnostem, prohlubují zručnost, zlepšují kognitivní funkce, vytvářejí reálné sebehodnocení a udržují vztah nemocného s okolím.

Následná psychoterapeutická léčba u nemocných, kteří prodělali psychotickou epizodu, může trvat i několik let, někdy je potřebné pokračovat celý život. Důležité je také osvojit si metodu relaxace, která spočívá v jednoduchých cvičeních prováděných vsedě, vleže, případně vestoje, např. při čekání ve frontě.

Prevence relapsu

Vychází ze snahy o dosažení a udržení remise onemocnění. Důležitou roli zde hraje:

  • spolupráce pacienta, lékaře a celé rodiny,
  • pravidelné užívání předepsaných léků a dodržování režimových opatření,
  • dobrá informovanost o nemoci,
  • dodržování pravidelného spánkového režimu,
  • udržování obvyklého režimu činností,
  • nevyhýbání se aktivitám, ale ani přepínání se, činnosti je potřeba plánovat,
  • vyhýbání se alkoholu a jiným psychotickým látkám,
  • přijímat podporu a pomoc rodiny a přátel,
  • snažit se snížit míru stresu v zaměstnání,
  • naučit se rozpoznávat včas blížící se návrat onemocnění.

Relaps mohou signalizovat:

  • rostoucí napětí, nervozita, nepokoj,
  • nespavost, nechutenství,
  • snížený zájem, uzavírání se do sebe,
  • vztahovačnost a řada dalších zcela individuálních příznaků.

Nezapomeňte ihned informovat lékaře, pokud máte:

  • sebevražedné myšlenky,
  • sklony k agresivitě
  • výkyvy nálad, poruchy spánku nebo alergie,
  • příznaky související s nežádoucími účinky léků,
  • chystáte‑li se užívat nově předepsané nebo volně prodejné léky

Odborná spolupráce: prof. MUDr. Jiří Masopust, Ph.D.