Příznaky

Hlavním projevem epilepsie jsou opakované záchvaty způsobené poruchou elektrické aktivity mozku. Jejich podoba závisí na tom, která část mozku je zasažena. 

Typické příznaky:

• ztráta vědomí,
• křeče a svalové záškuby,
• náhlá ztuhlost,
• krátké výpadky pozornosti (absence),
• zmatenost nebo výpadky paměti,
• zvláštní chutě, vůně či jiné smyslové vjemy,
• automatické pohyby, například mlaskání nebo žvýkání. 

Typy záchvatů:

• Fokální záchvaty – postihují jen část mozku, mohou se projevit brněním, záškuby nebo aurou.
• Generalizované záchvaty – zasahují celý mozek, často vedou ke křečím a bezvědomí.
• Absence – krátké „zahledění“ s nereagováním na okolí, typické hlavně u dětí. 

Kdy volat záchranku:

• záchvat trvá déle než 5 minut,
• člověk se po záchvatu neprobírá,
• má potíže s dýcháním,
• jde o první záchvat v životě,
• následuje další záchvat bez obnovení vědomí.

Příčiny

Epilepsie je chronické neurologické onemocnění spojené s opakovanými záchvaty. Na jejím vzniku se podílí kombinace genetických predispozic a vnějších vlivů. 

Nejčastější příčiny:

• genetické predispozice a výskyt v rodině,
• poškození mozku po úrazech, nádorech nebo cévní mozkové příhodě,
• vrozené vady mozku a komplikace při porodu,
• infekce mozku (meningitida, encefalitida),
• autoimunitní a metabolická onemocnění. 

Časté spouštěče záchvatů:

• alkohol a drogy,
• nedostatek spánku,
• stres a silné emoce,
• infekce a vyčerpání,
• blikající světla nebo náhlé vysazení léků. 

Důležité:

• U 30–50 % pacientů se přesnou příčinu nepodaří určit.
• Epilepsie není přímo dědičná, ale genetická dispozice může zvýšit riziko vzniku onemocnění.

Diagnostika

Diagnostika epilepsie vychází především z podrobného popisu záchvatů a neurologického vyšetření. Lékaři musí potvrdit, že jde skutečně o epileptický záchvat, a určit jeho typ. 

Základní vyšetření:

• EEG – zaznamenává elektrickou aktivitu mozku,
• video-EEG – propojuje EEG se záznamem záchvatu,
• MRI mozku – odhaluje strukturální změny nebo poškození,
• laboratorní testy k vyloučení metabolických příčin,
• PET nebo SPECT při plánování operace. 

Co je pro lékaře důležité:

• průběh záchvatu,
• možné spouštěče,
• četnost a délka záchvatů,
• užívané léky a další onemocnění,
• případný videozáznam záchvatu. 

Důležité:

• Epilepsii mohou napodobovat mdloby, migréna, arytmie nebo psychické potíže.
• Diagnózu stanovuje neurolog nebo epileptolog.
• Riziko opakování záchvatu je nejvyšší během prvních měsíců po prvním záchvatu.

Léčba

Léčba epilepsie je většinou dlouhodobá a cílem je zabránit vzniku záchvatů a zlepšit kvalitu života pacientů. 

Hlavní možnosti léčby:

• Protizáchvatové léky (antiepileptika) – pomáhají 70–80 % pacientů.
• Režimová opatření – dostatek spánku, abstinence od alkoholu a drog.
• Chirurgická léčba – odstranění ložiska vyvolávajícího záchvaty.
• Stimulace bloudivého nervu nebo hluboká mozková stimulace.
• Ketogenní dieta, zejména u dětí. 

Co je důležité pro pacienty:

• léčba musí být pravidelná a dlouhodobá,
• někdy lze po několika letech bez záchvatů léky vysadit,
• asi u 30 % pacientů nejsou záchvaty léky plně kontrolovány,
• důležitá je spolupráce pacienta s lékařem.  

Specializovaná péče:

Pacienti s farmakorezistentní epilepsií by měli být léčeni ve specializovaných centrech, která se zaměřují na moderní diagnostiku a pokročilé možnosti léčby.