Ne každý záchvat znamená epilepsii. Diagnostika bývá složitá
Diagnostika epilepsie je komplexní proces, který stojí především na podrobné anamnéze (i popisu záchvatu očitými svědky) a neurologickém vyšetření. Základními metodami jsou elektroencefalografie (EEG) k záznamu elektrické aktivity mozku a magnetická rezonance (MRI) k odhalení strukturálních změn. Cílem je potvrdit epileptický původ záchvatů a určit jejich typ.
Epilepsii může napodobovat řada dalších chorob: prosté kolapsy, mdloby, srdeční příhody (arytmie), migréna, nízká hladina cukru v krvi či psychiatrická onemocnění. Více než polovina případů, kde bylo podezření na první epileptický záchvat, má nakonec jinou příčinu. Záchvaty ale také mohou být projevem závažného neurologického onemocnění.
Před zahájením dlouhodobé antiepileptické léčby je proto vždy nutné důsledně diagnosticky odlišit pacienty se záchvatovými stavy, u kterých nejde o epilepsii a kde léčba antiepileptiky není indikována.
Hlavní diagnostické metody:
- Anamnéza je nejdůležitější částí zahrnující podrobný popis průběhu záchvatu, pocitů před ním (aura) a rizikových faktorů (spánková deprivace, alkohol).
- EEG zaznamenává elektrickou aktivitu mozku. Často se používá i video-EEG monitorace (dlouhodobý záznam), která spojuje EEG s obrazovým záznamem záchvatu u pacienta.
- MRI je dnes standardem pro zobrazení mozku, toto vyšetření pomáhá odhalit poranění mozku, cévní, nádorová onemocnění, ale i vrozené změny, které jsou častým podkladem rezistentní epilepsie.
- Laboratorní testy – krevní odběry slouží k vyloučení metabolických příčin (např. nízká hladina cukru, zánět).
- Další metody, jako je SPECT (jednofotonová emisní výpočetní tomografie) nebo PET (pozitronová emisní tomografie), se používají pro lokalizaci ohniska, zejména před chirurgickým zákrokem.
Diagnóza se stanovuje obvykle po výskytu alespoň dvou nevyprovokovaných záchvatů nebo jednoho záchvatu, kde provedená vyšetření svědčí pro velkou pravděpodobnost jeho opakování. Vyšetření hodnotí a diagnózu stanovuje neurolog nebo specialista-epileptolog. Ke stanovení diagnózy je důležitý dostatek informací o průběhu samotného záchvatu a identifikace možných příčin, které mohou mít vliv na vznik epileptického záchvatu. Zvláště před první návštěvou je vhodné si připravit následující seznam informací:
- možné predispozice a provokační faktory – co mohlo přispět k tomu, že se epilepsie objevila,
- vývoj onemocnění – kdy se objevily záchvaty, jak probíhaly, zda se změnily nebo se změnila jejich frekvence,
- dosavadní léčba a dosud provedená vyšetření – jaké léky a v jakých dávkách jsou užívány, zda jsou účinné, zda se projevily nežádoucí účinky, zhoršily se záchvaty, jaká vyšetření a s jakými výsledky byla provedena,
- popis záchvatů – kdy se dostavují, jak začínají, při jakých činnostech, jak dlouho trvají, jak často se objevují, zda se nezměnilo chování v poslední době před záchvatem, zda se podařilo vysledovat, co záchvat spouští, velmi vhodné je zachytit záchvat na mobilní telefon – již podle toho je možné určí typ záchvatu,
- přidružená onemocnění – další onemocnění, další užívané léky a jejich dávky.
Na základě výsledku pohovoru s pacientem a neurologického nálezu by měla být provedena další pomocná vyšetření. Podle okolností lze očekávat i vyšetření interní a kardiologické, laboratorní testy, vyšetření technické, případně i neuropsychologické.
Pokud je jisté, že se jednalo o epileptický záchvat, je důležité přesné stanovení jeho typu. Výběr léku je totiž silně závislý na typu záchvatů a epileptického syndromu.
Riziko, že se po prvním prodělaném záchvatu budou záchvaty opakovat, může dosáhnout až 80 procent. Nejvyšší je v prvních 6 měsících po prvním záchvatu a klesá na 30 procent po roce a na 20 procent po 18 měsících. Existují rizikové faktory, dle kterých lze odhadnout, zda riziko opakování je spíše vysoké, či nízké. Riziko opakování epileptického záchvatu (rekurence) je vyšší při strukturálním poškození mozku, abnormálním EEG (odchylky v elektrické aktivitě mozku) nebo fokálním typu záchvatu. Naopak nízké je u situačně provokovaných záchvatů (např. alkohol, spánková deprivace) nebo pokud jsou výsledky EEG a zobrazovacích metod (MRI) v normě. Klíčová je včasná diagnostika a nasazení léčby. Pro rozhodování o nasazení protizáchvatových léků je samozřejmě důležitý i názor pacienta.
Zdroje:
https://www.fnbrno.cz/informace-pro-nemocne-s-epilepsii/t1453
https://www.wikiskripta.eu/w/Epilepsie
https://telemedicina.med.muni.cz/pdm/detska-neurologie/index.php?pg=epilepsie--diagnostika-epilepsie
NPS-CZ-01352
