Z historie epilepsie
Prvotní poznatky o epilepsii se datují do období kolem roku 4500–1500 před Kristem a vycházejí ze znalostí staré indiánské medicíny. Zmínky o tomto onemocnění nalezneme i v ájurvédské literatuře, kde je popsáno jako Apasmara, což znamená v překladu „ztráta vědomí“. Již tehdy byla v podrobném popisu nemoci zdůrazněna nadpřirozená vlastnost epilepsie, která byla spojována se jménem ducha nebo boha, ale ve většině případů s nějakým hříchem. Léčba byla převážně založena na duchovní podstatě. Záznamy o epilepsii máme také z období babylonského, tedy z let okolo 3000 př. n. l.
Od těch nejstarších dob se epilepsii dostalo mnoho pojmenování, např. padoucnice, padoucí nemoc, z latiny také morbus sacer nebo morbus divinus – svatá nebo božská nemoc. V nejstarších dobách byla označována jako magie zlých duchů a k jejímu léčení se využívaly masti, tekutiny a mnohá další neúčinná „farmaka“, ale i např. zaříkávání.
V uplynulých 2 000 letech převládaly názory o nadpřirozeném původu nemoci. Staří Řekové znali aury i jejich různé typy. Onemocnění léčili např. vytvořením otvoru v lebce, pouštěním žilou, obřízkou nebo kastrací. Starověcí Římané věřili, že epilepsie pochází od zlých duchů a je přenášena dotykem či vdechnutím od lidí s epilepsií. Lidé trpící touto nemocí byli od ostatních zcela izolováni a žili sami.
První ucelený pohled na toto neurologické onemocnění mozku učinil ve 4. století př. n. l. Hippokrates. Ten pojmenoval různé typy záchvatů, a dokonce příbuzné příznaky, které se vyskytly i u zvířat. I přesto byla epilepsie ještě ve středověku považována za trest vyšších sil, nebo dokonce trest boží, a proto byla označována za boží nemoc. K historickým postavám trpícím epilepsií patří např. i Gaius Julius Caesar.
Ve středověku se patronem lidí trpících epilepsií stal sv. Valentin. Ani v tomto období neměli lidé, kteří jí trpěli, život snadný. Nemoc byla spojena s nedůvěrou okolí, strachem a značnou stigmatizací. Nemocní se pohybovali na okraji společnosti a ostatními byli považováni za vyvrhele. Ale někteří se i přes tento handicap stali slavnými. Během doby osvícení od roku 1600 si prostý lid myslel, že neduživost a nezdravý vzhled pokožky u epilepsie způsobují démoni. Jelikož ještě tehdy se lidé domnívali, že je tato choroba přenosná, museli být epileptici drženi izolovaně od ostatních lidí.
Novověk přinesl postupný návrat k vědeckému pohledu. V 18. a 19. století se začala epilepsie studovat systematičtěji v souvislosti s rozvojem neurologie. Významnou osobností byl například John Hughlings Jackson, který v 19. století popsal souvislost mezi epileptickými záchvaty a elektrickou aktivitou mozku. Jeho práce položila základy moderní epileptologie.
Ve 20. století došlo k zásadnímu pokroku. Zavedení elektroencefalografie (EEG) umožnilo sledovat elektrickou aktivitu mozku a přesněji diagnostikovat epilepsii. Postupně se také vyvíjela antiepileptická léčiva, která výrazně zlepšila kvalitu života pacientů. Epilepsie se tak definitivně přestala chápat jako mystický jev a stala se běžným neurologickým onemocněním.
Dnes je epilepsie dobře prozkoumaná a ve většině případů léčitelná. Moderní medicína se zaměřuje nejen na kontrolu záchvatů, ale i na kvalitu života pacientů a odstranění společenských předsudků, které mají své kořeny právě v historickém vývoji vnímání tohoto onemocnění.
Na Zemi žije okolo 50 milionů lidí s epilepsií, 35 procent z nich nemá přístup k adekvátní léčbě. Problémem v mnoha zemích nejsou jen nedostatečné služby, ale i přetrvávající stigmatizace. Změnit tuto situaci se snaží např. Mezinárodní liga proti epilepsii, která byla založena v roce 1909 a je profesionální organizací s pobočkami v 60 zemích, nebo Mezinárodní úřad pro epilepsii, který byl založen v roce 1961 a má 55 poboček. Cílem obou těchto mezinárodních organizací je zlepšit prevenci, léčbu a služby pro lidi s epilepsií.
Zdroje:
Neurální podstata epilepsie. Diplomová práce. Bc. Anna Mytyzková, 2009. Masarykova univerzita, Přírodovědecká fakulta. Ústav experimentální biologie. Oddělení fyziologie a imunologie živočichů chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://is.muni.cz/th/hcx2v/Neuralni_podstata_epilepsie.pdf
NPS-CZ-01352
