Moderní léčba epilepsie: Většina pacientů může žít bez záchvatů

Epilepsie je celoživotní diagnóza, ale moderní léčba pomáhá většině lidí udržet nemoc pod kontrolou. Její léčba je dlouhodobá, v ideálním případě trvá minimálně dva roky. Po dvouletém bezzáchvatovém období lze v některých případech medikaci postupně pod dohledem lékaře vysazovat, v jiných případech je potřeba dlouhodobá, někdy celoživotní terapie. První epileptický záchvat obvykle není důvodem k zahájení léčby antiepileptiky. V některých případech, kde léky nefungují, se přistupuje k operaci, při které lékaři odstraní ložiska vyvolávající záchvaty nebo je zničí tenkou elektrodou. Takovémuto zásahu však vždy předchází velmi důkladné vyšetření.

Léčba epilepsie využívá:

• Protizáchvatové léky (antiepileptika) k zamezení výskytu záchvatů, což pomáhá až u 70–80 procent pacientů. Základem je dlouhodobá, pravidelná léčba. V posledních letech nastal výrazný pokrok v léčbě epilepsie a zvýšení kvality života pacientů s touto nemocí. Až u 60 procent nemocných lze farmakologickou léčbu (léčivými přípravky) po 2 letech bez záchvatu ukončit.
• Dodržování režimových opatření, jako je spánková hygiena a abstinence od alkoholu a návykových látek, je spolu s farmakoterapií základem léčby. V tzv. režimu epileptiků je také zákaz řízení motorových vozidel, zákaz práce ve výškách či u běžících strojů, zakázáno je i samostatné plavání a podobně rizikové aktivity. Např. prohodnocování zákazu řízení u epileptiků se řídí speciální vyhláškou.
• Chirurgická léčba představuje odstranění ložiska v mozku, které záchvaty způsobuje; léčba je vhodná především pro fokální epilepsie.
• Stimulace bloudivého nervu je neurostimulační metoda, jejímž cílem je snížit četnost záchvatů u pacientů, kteří nejsou vhodnými kandidáty pro léčbu chirurgickou. Jedná se o nenáročný a krátký chirurgický zákrok, kdy jsou kolem bloudivého nervu na krku zavedeny elektrody a pod klíční kost se umístí samotný generátor; díky tomuto zařízení jsou pak přenášeny malé elektrické impulzy do bloudivého nervu, čímž dochází k ovlivnění aktivity mozku.
• Hluboká mozková stimulace je obdobně jako stimulace bloudivého nervu indikována u pacientů, kde nebylo moderními metodami zjištěno ložisko záchvatů a nezabírají na protizáchvatovou léčbu. V tomto případě jsou trvale zavedeny dvě elektrody do části mozku nazývané thalamus.
• Ketogenní dieta – vysokotučná a nízkosacharidová strava je jako možnost léčby používána zejména u dětí.

U asi 30 procent nemocných se nedaří záchvaty léky potlačovat. Část z nich může mít prospěch z operační léčby. Podle prognózy lze epilepsie rozdělit do 4 skupin. V první skupině s excelentní prognózou (20–30 % pacientů) jsou syndromy dětského věku, které odeznívají samy, většinou po pubertě. Druhá skupina (30–40 %) má dobrou prognózu, záchvaty se podaří zvládnout jedním lékem (hned prvním, maximálně druhým vybraným) a většinou je možno léčbu časem vysadit. Ve třetí skupině (10–20 %) se většinou daří záchvaty alespoň částečně zvládat, nutná je většinou kombinace více léků, často po delším zkoušení. Léčba je dlouhodobá či trvalá. Až 30 procent pacientů ale patří do skupiny se špatnou prognózou, kde léky jen snižují počet záchvatů.

Rozpoznání typu epileptického syndromu většinou dokáže předpovědět zařazení pacienta do jedné z těchto skupin, to však nikdy není definitivní, mění se v čase a o prognóze lze hovořit až po delším průběhu nemoci a vždy v rámci pravděpodobností.

Volba konkrétního léku je pacientovi „šitá na míru“ a řídí se řadou faktorů – především typem epilepsie, ale uplatňuje se i věk pacienta, pohlaví a u žen ve fertilním věku i to, zda užívají antikoncepci nebo případně plánují těhotenství. V prevenci epileptických záchvatů se uplatňují relaxační postupy, které snižují stres (jóga, relaxační cviky, aromaterapie). Důležitý je také dostatek spánku, racionální strava a abstinence od alkoholu.

Pro zahájení dlouhodobé farmakologické léčby je potřebný dialog mezi lékařem a pacientem, kterému musí být nabídnuty reálné možnosti léčby a vysvětlena i jejich rizika. Dobrá vzájemná spolupráce a respektování volby pacienta jsou důležité především pro dodržování léčby. Její nedodržování je totiž odhadováno až ve 30 procentech případů.

Každý dospělý pacient s epilepsií, u něhož navzdory léčbě nedojde do dvou let od vzniku onemocnění k vymizení záchvatů, má být konzultován v některém z akreditovaných center vysoce specializované péče (CVSP) o pacienty s farmakorezistentní epilepsií. V České republice je od února 2026 šest CVSP pro léčbu epilepsie u dospělých: Centrum pro epilepsie Brno (FN U svaté Anny/FN Brno), FN Motol/Nemocnice Na Homolce v Praze, ÚVN v Praze, FN Ostrava a FN Plzeň. U dětí s farmakorezistentní epilepsií je nutné řešit nepříznivou situaci rychleji. Mezi CVSP pro dětské pacienty patří tři centra: FN Brno, FN Motol/Nemocnice na Homolce a FTN (Fakultní Thomayerova nemocnice) v Praze a FN Ostrava. V každém kraji postupně přibývá lékařů se statutem epileptologa.

Aktivní epilepsie postihuje 0,5–1 procento populace, v ČR se tak dlouhodobá léčba týká až 100 000 obyvatel. Uvádí se však, že epileptický záchvat prodělá během života až 6–8 procent populace, tedy v ČR alespoň 600 000 jedinců.

Zdroje:

https://www.fnbrno.cz/informace-pro-nemocne-s-epilepsii/t1453

https://www.spolecnost-e.cz/lecba-epilepsie

https://www.epilepsiebrno.cz/diagnostika-a-lecba/

https://www.drmax.cz/clanky/epilepsie-priznaky-projevy-a-lecba

NPS-CZ-01352