Schizofrenie u dětí mladších než 9 let se objevuje velmi zřídka, to ovšem neznamená, že touto psychotickou poruchou trpět nemohou. Výjimečná už nebývá u dětí po 13. roce věku a u adolescentů, zejména u chlapců. Často je však těžké ji rozpoznat, protože může mít jiný průběh než onemocnění u dospělých. Typické jsou především potíže s myšlením, jeho roztříštěnost, změny prožívání a chování.

Projevy mohou být různé

Schizofrenie se u dětí a dospívajících začíná projevovat nespecifickými potížemi, např. plachostí, společenskou izolací a antisociálním chováním, depresivními stavy, oploštěním emocí atd. Poté se další projevy mohou rozvíjet naráz nebo postupně. Předzvěstí onemocnění u dětí mohou být poruchy svalové koordinace a motoriky, děti mohou trpět zvýšeným napětím určitých svalových skupin a působit tak na okolí strnulým dojmem. Často mívají vadné držení ruky a prstů, špatně koordinují pohyby například při lezení, různých hrách a psaní. Příčinou těchto abnormálních projevů může být zvýšená aktivita neurotransmiterů, což jsou látky, které přenášejí impuls z jedné nervové buňky na druhou, dále i dopaminu, který je zodpovědný za hyperaktivní funkce center myšlení, vnímání, paměti a emocí.

Nejčastěji se u dospívajících setkáváme se vzdorovitým, náladovým a kritickým chováním, které bývá typické pro pubertální věk. Mezi další znaky schizofrenie u dětí patří:

  • dezorientace,
  • izolovanost, až extrémní sociální izolace (až 70 %),
  • změny emočních projevů, emoce nepřiměřené situaci,
  • nesrozumitelné chování,
  • neschopnost udržet konkrétní myšlenku,
  • neschopnost odlišit fantazii od reality,
  • neodpovědné, nerozvážné, nepředvídatelné chování, které bývá bezúčelné a s nesmyslnou aktivitou,
  • adolescent se často povrchně a s určitou manýrou zabývá náboženstvím, filozofickými a abstraktními tématy,
  • poruchy myšlení a vnímání (bludy a halucinace) jsou na rozdíl od dospělých pacientů prchavého nebo útržkovitého rázu,
  • zvláště na počátku onemocnění bývá přítomnost depresivní nálady,
  • sebevražedné pokusy.

Důležité je vědět, že toto onemocnění, propukne-li již v dětském věku, také provází:

  • hrubé narušení citového vztahu k lidem,
  • abnormní, nelogická úzkost,
  • neuvědomování si své vlastní totožnosti, kdy děti často nedokážou rozlišit mezi já a ne-já, což se stává zdrojem jejich velké úzkosti a nejistoty, tu pak řeší agresivním chováním,
  • poruchy vnímání, např. prostoru, času atd.,
  • opoždění řečového vývoje a komunikace, čím je opoždění větší, tím je prognóza závažnější.

Čím je dospívající starší, tím jsou epizody častější

Situaci komplikuje skutečnost, že děti a dospívající se často snaží před okolím svůj problém skrývat. První příznaky se projeví mnoho let před tím, než nastoupí první psychotické epizody. Ačkoli symptomy trpí 70–80 procent pacientů ještě před 18. rokem věku, pokud jde o rozvinuté psychotické epizody, které umožňují stanovení diagnózy, ty se vyskytují u 15–20 procent z nich. Problém je, že období akutní psychózy nemusí být dlouhé, takže uniká pozornosti a pacientům se často dostává léčby až v dospělém věku. Pro schizofrenii v dospívání platí, že čím je dospívající starší, tím jsou epizody častější. Nástup onemocnění je ve většině případů plíživý, což prognózu ještě více ztěžuje. Dosavadní poznatky ukazují, že vážnější prognózu mají pacienti, kteří:

  • měli premorbidní potíže, tedy opožděný vývoj a poruchy autistického spektra,
  • zároveň trpí negativními příznaky nemoci,
  • mají delší trvání neléčeného období psychózy.

Navíc dospívající trpící psychotickým onemocněním jsou náchylnější ke vzniku závislosti, tj. i užívání návykových látek. K příznakům svědčícím o užívání drog nebo o psychotickém onemocnění patří zejména narušení komunikace a sociální adaptace, afektivní dráždivost, agresivita a snaha o únik ze všech povinností.

Léčba u mladých nemocných

Odborná pomoc je nezbytností, a i zde platí, že čím dříve, tím lépe. Nejprve je vhodné provést důkladné psychiatrické eventuelně neurologické vyšetření a pomocné psychologické testy. Léčba u mladých nemocných zahrnuje především psychofarmakologické přístupy a také psychoedukaci, kognitivně-behaviorální terapii, nácvik obnovy kognitivních funkcí a individuální, skupinovou a rodinnou psychoterapii. Léčba bez farmakoterapie není u této poruchy myslitelná. Naštěstí dnes již existuje řada účinných antipsychotik schválených i pro léčbu dětí.

Důležitou roli v léčbě hrají i rodiče, pro něž bývá zejména počáteční období těžké. Je nutné si uvědomit, že dítě nebo adolescent trpící schizofrenií potřebuje mnohem větší pozornost a péči než jeho zdraví vrstevníci. Porucha dítěte od nich vyžaduje velkou dávku trpělivosti, pochopení a mnoho láskyplné důslednosti. To vše pomůže nemocnému získávat zpět pocit jistoty v pro něj tolik nejistém světě.