Pravda a mýty o demenci a Alzheimerově nemoci

Demence není běžné zapomínání ve stáří, ale příznak onemocnění mozku, které ovlivňuje paměť, myšlení i každodenní život. Její nejčastější příčinou je Alzheimerova choroba. I když o ní dnes slýcháme velmi často, stále se setkáváme s řadou mýtů. Ve skutečnosti ale platí, že správnou prevencí a včasným zásahem lze minimálně nemoc zpomalit a výrazně zlepšit kvalitu života.

Riziko demence s věkem narůstá, nad 65 let trpí demencí každý třináctý, nad 80 let každý pátý a nad 90 let každý druhý. Počet osob s demencí se neustále zvyšuje spolu se stárnutím populace. V roce 2050 se předpokládá nárůst počtu lidí s demencí v České republice na 383 000.

Demence není jedno onemocnění, ale soubor příznaků, které ukazují, že mozek ztrácí svou výkonnost, hlavně v oblasti paměti, myšlení, schopnosti rozhodovat se, orientace v čase a prostoru a komunikace. Typickým příkladem je, když člověk začne zapomínat jména, ztrácí se ve známém prostředí nebo se hůře vyjadřuje.

Existuje mnoho příčin demence, tou nejčastější je v 60–70 procentech případů Alzheimerova choroba. Mezi další patří vaskulární demence (způsobená problémy s prokrvením mozku, nejčastěji po cévní mozkové příhodě) nebo demence s Lewyho tělísky, podobná Parkinsonově chorobě.

Demence není normální součást stárnutí. Zapomínání u seniorů je sice běžné, ale demence je známka nemoci a ne každý starší člověk jí musí trpět. Čím dřív se nemoc odhalí, tím víc se dá udělat: léky mohou zpomalit průběh, rodina se může připravit a pacient si může plánovat budoucnost.

Riziko demence významně ovlivňuje životní styl: strava, pohyb, krevní tlak, kouření nebo duševní aktivita. Onemocnění postihuje nejen pacienta, ale celou rodinu. Péče je náročná psychicky i fyzicky, avšak dnes již existují podpůrné služby – poradny, odlehčovací péče, pacientské organizace nebo skupiny pro pečující, které mohou pomoci.

Co je dobré vědět o Alzheimerově nemoci

Alzheimerova choroba je nejčastější příčinou demence. Jde o degenerativní onemocnění mozku, který postupně „odumírá“, a to hlavně v oblastech odpovědných za paměť a orientaci.

K typickým příznakům patří:

• postupné zhoršování paměti,
• opakování stejných otázek,
• dezorientace (např. člověk neví, kde je nebo kolik je hodin),
• změny nálady, úzkosti, apatie,
• potíže s každodenními činnostmi (uvařit si, obléct se).

Změny v mozku začínají již roky před tím, než se objeví první příznaky. Rychlost zhoršování příznaků Alzheimerovy choroby se u každého člověka liší. Nicméně znalost rizikových faktorů a včasná opatření mohou pomoci zpomalit nástup a průběh onemocnění.

Alzheimerova nemoc zatím není vyléčitelná. To znamená, že neexistuje lék, který by nemoc zastavil nebo úplně vyléčil. Avšak léčba existuje – a má smysl. Pomáhá totiž zmírnit příznaky, zpomalit zhoršování a zlepšit kvalitu života pacienta i jeho blízkých.

Léky na paměť a mozek, které dnes máme k dispozici, sice nezastavují nemoc, ale podporují činnost nervových buněk v mozku, zlepšují paměť, pozornost a myšlení – alespoň na určitou dobu. Pomáhají hlavně v počátečních a středních stadiích nemoci.

Dalším pomocníkem jsou léky na doprovodné příznaky, které s sebou Alzheimerova nemoc přináší, jako je úzkost, deprese, podrážděnost, poruchy spánku, bludy nebo halucinace. V těchto případech lékař může předepsat léky na zklidnění, antidepresiva nebo léky na spaní, ale vždy velmi opatrně a individuálně.

Jakou roli hraje prevence?

Významnou. Prevence znamená, že děláme něco dopředu, abychom nemoc vůbec nedostali nebo abychom snížili její riziko. Prevence neznamená záruku, že nemoc nikdy nepřijde, ale výrazně tuto pravděpodobnost snižuje.

Co pomáhá:

• pravidelný pohyb – prokrvuje mozek,
• zdravá strava, například středomořská,
• pravidelný trénink mozku – luštění, čtení, učení se novým věcem,
• sociální kontakt – mluvit s lidmi, nebýt izolovaný,
• léčit vysoký tlak, cukrovku, cholesterol,
• nekouřit, omezit alkohol,
• dostatek spánku.

Pohyb volte takový, aby vás bavil. Může to být jízda na kole, venčení psa, plavání, tanec nebo procházka svižnou chůzí. Přibývá totiž vědeckých důkazů, že preventivně působí již pouhých 30 minut pohybové aktivity střední intenzity, a to 3–4× týdně.

Pestré a kvalitní jídlo, u kterého se sejdete s rodinou, přáteli nebo si je vychutnáte sami, je neodmyslitelným základem zdravého životního stylu. Chybět na talíři by neměly tři porce zeleniny a dvě porce ovoce každý den jako zdroje vitaminů a také vlákniny, která rovněž pomáhá udržovat optimální hodnoty cholesterolu a cukru v krvi. Dobrým zdrojem vlákniny jsou také celozrnné výrobky a luštěniny. Pro obsah omega 3 nenasycených mastných kyselin, prospívajících mozku, bychom si měli dopřát alespoň dvakrát týdně rybu, ať už makrelu, lososa, tuňáka, sardinky nebo tresku.

Pro mozek v dobré kondici je také zásadních 7–8 hodin kvalitního spánku. Na spánku vám však rozhodně nepřidá konzumace energetických nápojů, alkoholu nebo kouření.

Přibývá také vědeckých důkazů, že na rozvoji demence se významně podílí nadměrný příjem cukru ve stravě. Dle doporučení WHO by denní příjem přidaného cukru neměl překročit 25 gramů, tj. asi 6 kostek, přitom reálná spotřeba cukru v ČR tato doporučení mnohonásobně převyšuje.

Základem zůstává uvědomit si, že nejlepším odborníkem na naše zdraví jsme v první řadě my sami. Je pouze na nás, abychom jednoduché preventivní kroky začlenili do našeho každodenního života a zároveň nezanedbávali preventivní prohlídky, které máme dnes k dispozici.

Někdo může mít k onemocnění predispozice, tedy větší „sklon“ k určité nemoci – například kvůli dědičnosti (genům), věku nebo jiným okolnostem. Pokud se v mé rodině vyskytla Alzheimerova nemoc, mám vyšší šanci, že ji jednou dostanu. Ale pozor – predispozice není jistota, jen zvýšené riziko. Někdo může mít dědičnou predispozici – třeba k Alzheimerově nemoci v rodině, ale když bude dodržovat preventivní opatření – žít zdravě, hýbat se, trénovat mozek, nemusí se u něho nemoc vůbec rozvinout.

Nejčastější mýty o demenci a Alzheimerově nemoci

Mýtus č. 1: Alzheimerova choroba = demence

Fakt: Demence je soubor příznaků, které provázejí (nejčastěji) Alzheimerovu nemoc. Demence nastává, když dojde k významné poruše duševních funkcí, jako je zhoršení paměti, ztráta orientace v času a prostoru, snížení schopnosti racionálně uvažovat, rozhodovat se či komunikovat.

Mýtus č. 2: Příznaky Alzheimerovy nemoci jsou jen normálním projevem stárnutí

Fakt: Stáří s sebou může přinést zhoršení paměti i dalších schopností, ale Alzheimerova choroba způsobuje poškození, které významně omezuje soběstačnost nemocného. Nemocný začne ztrácet sebekontrolu, sebenáhled a postupně i schopnost komunikovat a orientovat se v okolí, ve vztazích, v běhu času a základních pravidlech fungování ve společnosti.

Mýtus č. 3: Alzheimerova choroba je nemocí vysokého věku

Fakt: Alzheimerova nemoc se většinou projevuje až po 65. roku věku, může se však vyskytnout i dříve, výjimečně už mezi 30. a 40. rokem života. Proto je tak důležitá včasná diagnostika, která umožní nasazení léčby zpomalující průběh nemoci.

Mýtus č. 4: Nemá cenu to řešit, když nejde léčit

Fakt: Naopak! Včasná diagnóza pomáhá zpomalit vývoj nemoci, upravit životní styl a naplánovat péči. Moderní léky jsou určeny právě zejména pro počáteční stadia onemocnění.

Mýtus č. 5: Lidé s Alzheimerovou chorobou jsou podráždění, násilní a agresivní

Fakt: Alzheimerova choroba způsobuje poškození mozku a chování nemocného ovlivňuje, jaká část mozku je postižena. Zaniká schopnost sebekontroly, proto nemocní dávají své emoce najevo víc „bez obalu“. Někteří pak skutečně mohou reagovat agresivně (často jde o projev úzkosti), není to však pravidlo.

Mýtus č. 6: Lidé s Alzheimerovou chorobou nemohou žít aktivní život a patří do ústavu

Fakt: Ze začátku má nemoc mírné příznaky, které si okolí může plést s únavou nebo stresem. Postupně se ale zhoršuje. Lidé s Alzheimerovou nemocí mohou žít často i řadu let doma s minimálním omezením nebo s pravidelnou pomocí. Důležité je podporovat je v činnostech, které je těší: přínosem je společnost rodiny, orientují se na vzpomínky, fotografie, oblíbenou hudbu a podobně.

Mýtus č. 7: Alzheimerova choroba není smrtelná

Fakt: Alzheimerova nemoc je v současné době nevyléčitelná a je vždy smrtelná. Lidé s Alzheimerovou chorobou žijí po zjištění diagnózy v průměru asi deset let, krajní rozmezí délky života nemocných se pohybuje od čtyř do dvaceti let.

Mýtus č. 8: Podávání léků je zbytečné, jen prodlužuje utrpení nemocného i jeho nejbližších

Fakt: Vhodná léčba vede ke zpomalení průběhu nemoci a oddálení závažnějších příznaků a nejtěžších stadií choroby. Nemocnému přidá třeba i několik let aktivního života. Podmínkou účinné léčby je však včasná diagnostika.

Mýtus č. 9: Alzheimerově nemoci se nikdo neubrání

Fakt: Jen zhruba pět procent případů je dáno geneticky. Většina případů (95 %) je kombinací genetiky, faktorů prostředí a životního stylu. V některých případech propuknutí nemoci opravdu ovlivnit nelze, avšak ve většině případů nástup nemoci dokáže v dobrém i ve zlém ovlivnit životní styl.

Mýtus č. 10: Má to v rodině, takže ji stejně dostane

Fakt: Jen minimální procento případů Alzheimerovy nemoci je dáno geneticky. O rizikový faktor jde jen v případě, kdy by se v jedné rodině vyskytlo více případů, u nichž by navíc nemoc propukla v podobném věku. Přesný mechanismus vedoucí k propuknutí nemoci však není dosud znám. Dědičnost hraje roli, ale většina případů není přímo dědičná. Přímo dědičná je pouze malá část případů, a to hlavně u lidí, kde nemoc začíná velmi brzy (např. kolem 40–50 let). Většina lidí, kteří dostanou Alzheimerovu nemoc nebo jiný typ demence, ji v rodině nemá. Více než geny vznik nemoci ovlivňuje životní styl.

Kdo má větší riziko demence – boxer, nebo profesor?

Lze říci, že boxeři a další lidé, kteří často dostávají rány do hlavy (např. při bojových sportech nebo úrazech), mají vyšší riziko demence. Opakované otřesy mozku mohou poškodit mozkové buňky, a to i dlouho předtím, než se nemoc projeví. U některých boxerů se může vyvinout i zvláštní forma demence zvaná chronická traumatická encefalopatie (laicky označovaná jako boxerská demence), která bývá spojena s poruchami paměti, změnami nálady a chováním.

Oproti tomu třeba profesor a obecně lidé s vyšším vzděláním, kteří hodně mozek používají (učí, přemýšlejí, řeší složité úkoly), mají menší riziko, že se demence projeví brzy. Jejich mozek je totiž tzv. „více vytrénovaný“ – má větší „rezervu“ a umí lépe kompenzovat začínající poškození. Avšak neznamená to, že profesor demenci nikdy nedostane. Jen se může projevit později nebo v mírnější formě.

Nicméně platí, že důležitější roli než povolání hraje zdravý životní styl (pohyb, strava, spánek), geny, věk (s věkem roste riziko) a mozková aktivita – čím víc mozek používáme, tím lépe pro něj.

Zdroje:

• https://www.alzheimer.cz/alzheimerova-choroba/co-je-demence/alzheimerova-nemoc/
• https://szu.gov.cz/aktuality/21-zari-patri-mezinarodnimu-dni-alzheimerovy-choroby/
• https://www.bu.edu/cte/
• https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/cte
• https://www.alz.org/help-support/brain_health/cognitive-reserve
• http://www.cspsychiatr.cz/detail.php?stat=1316
• https://spokojeny-domov.cz/pruvodce-labyrintem-ve-stari-ci-nemoci/10-nejcastejsich-mytu-o-alzheimerove-chorobe/