Bolest je subjektivní vjem a neexistuje žádné její objektivní měření. Každé hodnocení bolesti je proto závislé na individuální výpovědi pacienta. Základem je pečlivě odebraná anamnéza a otázky zaměřené na:

  • lokalizaci bolesti,
  • dobu trvání,
  • charakter bolesti,
  • její intenzitu a změny v čase,
  • faktory ovlivňující bolest.

Pro stanovení intenzity bolesti je často používána 10stupňová numerická stupnice (škála 0–10) nebo vizuálně analogová škála (VAS). Oba typy stupnice se používají většinou souběžně. Nemocný označuje stupněm 1–3 bolest mírnou, 4–6 bolest střední, 6–9 velmi silnou bolest a hodnota 10 označuje největší bolest, jakou si umí představit. Součástí vstupního vyšetření bývá i McGillův dotazník, který informuje o lokalizaci bolesti, jejím charakteru a vlivu na běžné denní aktivity.

Součástí diagnostiky je celkové klinické vyšetření zahrnující i mezioborovou spolupráci, případně pomocná vyšetření (RTG, CT – computerová tomografie, MRI – magnetická rezonance, EEG, EMG, USG, scintigrafie kostí, laboratorní vyšetření). Důležitou roli v hodnocení hraje pacientem vedený deník bolesti (článek Jak si vést deník bolesti čtete zde). Významná je informace o průlomové bolesti (přechodné vzplanutí intenzity bolesti), která se někdy součástí klinického obrazu nádorové bolesti a někdy i chronické nenádorové bolesti.

Zatímco akutní bolest lze považovat za symptom úrazu nebo onemocnění, chronická bolest je specifickým problémem a v některých případech se považuje až za samostatné onemocnění. Komplexní algeziologickou péči (péče o pacienty trpící chronickou a neztišitelnou bolestí nejrůznějšího původu), která zahrnuje vyšetření bolesti, zhodnocení bolesti a návrh účinného analgetického postupu zajišťují ambulance nebo centra pro léčbu bolesti.


Související články