Více než stovka lidí ročně se otráví houbami. Víte, co v takovém případě dělat?

Deště v kombinaci s teplým počasím jsou pro všechny houbaře signálem, že přichází čas vyrazit do lesa pro první houbové úlovky. Aby se však radost z nálezu nestala spíš bojem o život, je třeba nejen dobře znát houby, které sbíráme, ale i vědět, co dělat v případě, že sníme některou jedovatou. Protože jak praví Murphyho zákon: Všechny houby jsou jedlé. Některé, bohužel, jen jednou.

Když nevolnost ustoupí, může být ještě hůř

Celkem 184 lidí u nás skončilo v roce 2024 v nemocnicích kvůli otravě houbami. Nejméně dva v důsledku toho zemřeli. Otrava se přitom může projevovat různě, a navíc až několik hodin i dní po konzumaci.

U nás nejjedovatější houbou je muchomůrka zelená, kterou si houbaři často pletou s bedlou nebo žampionem, ale i s jinými jedlými houbami. Její nebezpečí spočívá v tom, že příznaky otravy se projevují po 6 až 12 hodinách, ale může jít i o desítky hodin. To může vést k jejich záměně například za střevní chřipku nebo zánět slepého střeva, neboť otrava se zpočátku projevuje malátností, nevolností, závratěmi, pocity mrazení a bolestmi hlavy, načež následují těžký průjem, bolesti břicha a zvracení. Tyto příznaky sice po nějakém čase odeznějí, ale je to jen „ticho před bouří“.

„Během této doby se v těle děje to nejhorší,“ popisuje doc. MUDr. Eva Kieslichová, Ph.D., přednostka Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče (KARIP) Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM).¹ Toxin amanitin, který muchomůrka zelená obsahuje, totiž v této době napadá játra a ledviny, takže do 4 až 7 dnů může u nemocného dojít k akutnímu selhání jater a akutnímu selhání ledvin.¹ Takový pacient pak zvrací krev a má i krvavý průjem. Toxin může navíc poškodit také slinivku nebo srdce. Čím později druhá fáze nastane, tím je otrava nebezpečnější a záchrana pacienta problematičtější.² Pokud se jej podaří zachránit, nezřídka jej čeká transplantace jater. Toxin, který houba obsahuje, navíc odolává jak teplu, tak mrazení. Lékaři proto zaznamenali otravu muchomůrkou zelenou i v zimě, kdy pacienti snědli zmražené zásoby hub z léta.

Ještě větší nebezpečí než muchomůrka zelená představuje pro houbaře pavučinec plyšový. Tuto houbu s oranžově hnědým kloboukem o průměru 3 až 10 centimetrů, která má na spodní straně lupeny, si houbaři nejčastěji pletou s některými druhy ryzců. Příznaky otravy se u ní projevují nejdříve za dva dny po požití, výjimečně to může být až za tři týdny. U nás se vyskytuje málo, proto i otravy touto houbou, která je u nás nejjedovatější, jsou naštěstí ojedinělé. Pozor by si však měli dát houbaři, kteří za svými úlovky vyrážejí i do zahraničí. Hojně se totiž vyskytuje na Slovensku, v Polsku a Německu.¹

Nemusí to však být jen tyto dvě houby, které mohou mj. způsobit závažné poškození jater či ledvin. Podobně nebezpečné jsou i muchomůrky jízlivá a jarní, čepičatky, bedly chřapáčová, hnědočervená a hnědovínová. Další druhy muchomůrek, jako jsou muchomůrka tygrovaná, červená, královská a slámožlutá, zase obsahují toxiny ovlivňující nervový systém, takže po jejich požití může docházet k halucinacím a stavům podobným silné opilosti. U citlivějších osob nebo po požití jejich velkého množství může být otrava velmi vážná.

Další typ otravy, tzv. muskarinový syndrom, způsobují vláknice či strmělky. Projevuje se hned po požití těchto hub a postižený může mít záchvaty pocení, slzení a slinění, břišní koliky, průjem, zúžené zornice, zpomalený srdeční tep a nízký krevní tlak. ³ Otrava se léčí v nemocnici podáním atropinu jako specifického antidota neboli protijedu, který blokuje účinky toxinu muskarinu. Přehled základních typů otrav včetně jejich projevů je k dispozici například na webu České mykologické společnosti.

Uhlí, nebo záchranku?

A co tedy dělat v případě podezření na otravu houbami? Záleží samozřejmě na situaci. Pokud je zdravotní stav postiženého vážný – například upadá do bezvědomí apod., je třeba volat okamžitě zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155. Vhodné je zajistit vzorky – například odřezky hub nebo zbytky jídla či zvratky pro následný rozbor a určení původce otravy. Pokud se objevily prvotní zažívací potíže a pacient je při vědomí a spolupracuje, je vhodné vyvolat u něj zvracení a následně mu podat několik tablet aktivního (lidově označovaného jako černé) uhlí. To může absorbovat toxiny ve střevě, a proto je vhodné mít je vždy v lékárničce, a to nejen doma, ale i na cestách. Podezření na otravu houbami je také vždy vhodné konzultovat s odborníky v Toxikologickém informačním středisku na telefonních číslech 224 919 293 nebo 224 915 402. Ti se vyptají na základní informace a následně vysvětlí nebezpečí, které dávka pro postiženého představuje, jaké kroky je třeba provést v rámci první pomoci a jakých se naopak vyvarovat, jaké komplikace případně postiženému hrozí a jaké další kroky podniknout.⁴

Lepší než řešení problémů je však samozřejmě prevence. Co tedy dělat, abychom otravu houbami nemuseli nikdy řešit? Stačí dodržovat několik základních pravidel:

• Sbíráme jen ty houby, které umíme bezpečně poznat a které mají dostatek znaků pro své určení. Nespoléháme se na mobilní aplikace!
• Při sběru hub si všímáme všech znaků. Přehled většiny důležitých znaků je uveden na stránkách České mykologické společnosti. Zejména druhy s nebezpečnými jedovatými dvojníky vyjmeme ze země vždy celé, neodřezáváme jen klobouk. Teprve po stoprocentním určení druhu je možné odříznout například spodek dřeně, kde jsou mnohdy důležité znaky pro určení druhu.
• Pokud chceme začít sbírat i jiné druhy než ty, které jsme znali doposud, nejprve se je naučíme znát včetně jim podobných nejedlých a zejména jedovatých druhů. Své určení si necháme opakovaně ověřit u odborníků – mykologů.
• Při sbírání hub dáváme pozor na děti, aby houby neochutnávaly. Mnoho jedlých druhů je za syrova jedovatých! Pro malé děti jsou také houbová jídla nevhodná pro svoji těžkou stravitelnost.
• Zvláště opatrní musíme být při sběru hub v zahraničí, zejména na jiných kontinentech a v odlišných klimatických zónách. Přestože tamní druhy mohou být podobné nebo stejné jako ty u nás, mnohem pravděpodobněji se bude jednat o místní druhy, o jejichž jedlosti či jedovatosti nemusejí existovat žádné údaje. Vždy je vhodné se nejprve seznámit s místní mykoflórou studiem literatury nebo konzultací s místními odborníky. Pravidla platná u nás jinde platit nemusejí.⁵

mhe

Zdroje:

1. IKEM. Po konzumaci hub skončilo loni v nemocnici 184 lidí, někteří se dostali do IKEM v život ohrožujícím stavu. Tisková zpráva. IKEM, [online]. 2. 7. 2025. [cit. 22.5.2026]. Dostupné z: https://www.ikem.cz/cs/po-konzumaci-hub-skoncilo-loni-v-nemocnici-184-lidi-nekteri-z-nich-se-dostali-do-ikem-v-zivot-ohrozujicim-stavu/a-4960/
2. Fakultní nemocnice Ostrava. Otravy houbami. Toxikologická laboratoř analyzuje i otravu houbami. ©Fakultní nemocnice Ostrava 2016. [online]. 16. 9. 2016. [cit. 22.5.2026]. Dostupné z: https://www.fno.cz/novinky/otravy-houbami
3. VFN Praha. Otravy houbami. Toxikologické informační středisko VFN Praha, Klinika pracovního lékařství VFN a 1. LF UK. [online]. [cit. 23.5.2026]. Dostupné z: https://www.tis-cz.cz/index.php/informace-pro-verejnost/otravy-houbami/otravy-houbami-uvod
4. VFN Praha. Jak probíhá konzultace. Toxikologické informační středisko VFN Praha, Klinika pracovního lékařství VFN a 1. LF UK. [online]. [cit. 23.5.2026]. Dostupné z: https://www.tis-cz.cz/index.php/informace-pro-verejnost/jak-probiha-konzultace
5. Česká mykologická společnost. Co dělat při podezření na otravu houbami. ©Česká mykologická společnost. [online]. [cit. 23.5.2026]. Dostupné z: https://www.myko.cz/jedovate-houby/