Co je to krevní srážlivost a kdy může být narušena?

Krevní srážlivost je životně důležitý obranný mechanismus těla, který zajišťuje, že při poranění nedochází k nekontrolovanému krvácení. Tento proces, známý také jako koagulace, je složitý a uplatňuje se při něm mnoho různých složek krve, včetně krevních destiček a bílkovin, které se nazývají koagulační faktory.

Krevní srážlivost je proces, ve kterém krev mění svůj tekutý stav na vazkou hmotu nebo na sraženinu, aby zastavila krvácení z rány. Tento proces se spustí automaticky vždy, když dojde k poranění cév. Krevní destičky (trombocyty) se začnou rychle shlukovat na místě poranění a vytvoří tzv. destičkovou zátku. Po aktivaci se krevní destičky stávají lepivými a začnou uvolňovat chemické látky, které dále aktivují další destičky a také faktory srážení (koagulační faktory) v krevní plazmě. Koagulace je krok, který zahrnuje sérii enzymatických reakcí a vede k přeměně rozpustného proteinu fibrinogenu na nerozpustný vlákenný protein zvaný fibrin. Fibrin vytváří síťovitou strukturu, která zachytává krevní destičky a vytváří sraženinu zastavující krvácení. Nakonec se sraženina ještě zpevňuje a stahuje pomocí fibrinu a dalších proteinů, což přispívá ke stabilizaci a zajištění úplného uzdravení poškozeného místa.

K čemu krevní srážlivost slouží?

Z výše uvedeného plyne, že hlavním účelem krevní srážlivosti je zastavení krvácení a ochrana těla před nadměrnou ztrátou krve při poranění. Srážlivost také pomáhá udržet celistvost cév. Při správném fungování tohoto systému se krevní sraženina vytvoří pouze v místě potřeby a poté, co je poranění zahojeno, se sraženina rozpustí.

Kdy může být krevní srážlivost narušena?

Když se krev špatně sráží, může to vést k riziku nekontrolovaného krvácení i z malých poranění. Existuje několik situací a zdravotních stavů, kdy může docházet k nedostatečné srážlivosti krve:

1. Hemofilie A a B: hemofilie je dědičná porucha, při které jsou nedostatečně produkovány srážlivé faktory VIII nebo IX, což ztěžuje srážení krve, a dochází k snadnému a často i těžkému krvácení.
   
   
2. Von Willebrandova choroba: tato genetická porucha způsobuje problémy s tzv. von Willebrandovým faktorem, bílkovinou, která pomáhá krevním destičkám přilnout k poškozeným cévám a je důležitá pro normální srážení krve.
   
   
3. Trombocytopenie: nedostatek krevních destiček (trombocytů), které hrají klíčovou roli v procesu srážení krve, může být způsoben různými onemocněními, léčbou nádorů, autoimunitními stavy nebo genetickými syndromy.
   
   
4. Trombocytopatie: porušená funkce trombocytů, kdy i přes normální počet krevních destiček je jejich funkce narušena, což způsobuje problémy se srážením krve.
   
   
5. Jaterní onemocnění: jelikož se mnoho koagulačních faktorů vytváří v játrech, jakákoli dysfunkce nebo onemocnění jater, jako je cirhóza, může významně ovlivnit produkci těchto faktorů.
   
   
6. Autoimunitní onemocnění: některé autoimunitní stavy mohou způsobit, že tělo napadá vlastní koagulační faktory nebo krevní destičky.
   
   
7. Nedostatek vitaminu K: vitamin K je nezbytný pro syntézu (vznik) několika koagulačních faktorů. Nedostatek tohoto vitaminu, způsobený např. špatnou stravou nebo střevními onemocněními, může vést ke snížené srážlivosti krve.
   
   
8. Antikoagulační léčba: léky jako warfarin, heparin a novější tzv. přímá orální antikoagulancia nebo také léky jako aspirin nebo klopidogrel se používají k omezení rizika trombózy snížením schopnosti krve srážet se. Jejich nekontrolované nebo nesprávné užívání může ale vést k přílišnému ředění krve a ke krvácení.

Tyto stavy a situace vyžadují pečlivý lékařský přístup, často s použitím specifických léčebných strategií, včetně doplňování (substituce) chybějících koagulačních faktorů, léčby základního onemocnění nebo zvládání krvácení, pokud se objeví.

Nastávají však i situace, kdy je naopak zapotřebí krev ředit – cílem je většinou snížení rizika trombózy (vzniku krevních sraženin). Ředění krve se dosahuje pomocí tzv. antikoagulačních nebo antiagregačních léků. Tyto léčivé přípravky pomáhají zabránit vzniku krevních sraženin, které mohou svým uvolněním vést k ucpání důležitých cév a způsobit závažné zdravotní komplikace, jako jsou srdeční infarkty, mozkové mrtvice nebo plicní embolie.

Mezi nejčastější situace a onemocnění, jež vyžadují léčebné ředění krve, patří:

1. Fibrilace síní: jednotlivci s tímto typem poruchy srdečního rytmu mají vyšší riziko tvorby sraženin v srdci, které mohou cestovat do mozkových tepen a způsobit mozkovou mrtvici.
   
   
2. Stavy po mozkové mrtvici nebo tzv. přechodné ischemické atace: ředění krve tady pomáhá předcházet opakování příhody.
   
   
3. Onemocnění srdce, jako je angina pectoris, stavy po infarktu myokardu: léky na ředění krve mohou být předepsány k prevenci dalších sraženin, které by mohly ucpávat věnčité tepny vyživující srdeční sval.
   
   
4. Kloubní náhrady a jiné operační zákroky: pacienti, kteří podstupují operace, jako jsou náhrady kyčelního nebo kolenního kloubu, často dostávají antikoagulační léčbu k prevenci trombózy hlubokých žil a plicní embolie.
   
   
5. Dlouhodobá nehybnost: například u pacientů, kteří jsou dlouhodobě upoutáni na lůžko, se může použít ředění krve, aby se snížilo riziko hluboké žilní trombózy.
   
   
6. Žilní tromboembolie: zahrnuje hlubokou žilní trombózu a plicní embolii. Léčba těchto stavů zahrnuje antikoagulační léčbu k zamezení rozšiřování trombů a k prevenci nové tromboembolie.

Antikoagulační a antiagregační léky musejí být vždy používány pod dohledem lékaře, protože mají potenciál způsobit nežádoucí účinky, jako je zvýšené krvácení.

redakce MEDICAL TRIBUNE CZ